Jako rytmická akce má Hi-Fi Rush největší grády během prvních hodin, pak už se jen opakuje jako zaseknutá deska.
Co na srdci, to ve strunách. Hlavní hrdina má totiž místo srdce walkmana a v ruce elektrickou kytaru. A to spolu souvisí. Walkman hraje a prsty na kytaře? Tak samozřejmě sólují, ale také s kytarou dobře mlátí po hlavě roboty v továrně na výrobu čipů pro ovládání lidí (nebo tak něco). Boj za správnou věc se nese za dunění rockových a techno skladeb, údery musíte časovat na beat a tím řetězit komba.
Už bude konec?
Hudební akce by tu měla být tím největším tahákem, jenže ona se rychle ohraje. Bum, tuc, bumbumtuc. Hraní Hi-Fi Rush se po chvíli stane koncertem, od kterého máte velké očekávání, ale po 5 písničkách se začnete dívat na hodinky čím dál častěji a půl hodiny před koncem odejdete domů s trapným pocitem, že ten večer měl dopadnout jinak.
Svět žije hudbou
Vliv hudby mě mnohem víc bavil při pohledu na svět, jehož velké kusy ale i nejmenší detaily nadskakují a trsají do rytmu, až se zdá, že všechno kolem hrdiny žije hudbou. Jen se nám do toho plete akce jako ten pankáč, který furt leze na pódium a skáče do kotle. K dobru máte několik sidekicků, solidní rytmické skákání po plošinách a spoustu příběhových animací. Ale není to málo, přátelé? Upřímně, tahle hra je jednoduchá akční záležitost s ulítlou zápletkou a hrdiny. Víc jsem se bavil u The Artful Escape.
