Knihy od Liou Cch‘-sina

Škobrtání se známým čínským spisovatelem scifi.

Rozhodl jsem se přečíst všechny (do češtiny přeložené) knihy od Liou Cch‘-sina, abyste to nemuseli dělat vy. A taky proto, že jeho trilogie Vzpomínky na Zemi je pro mě jeden z největších scifi literárních zážitků posledních let. O tom tu ale psát nechci a očekávám, že buď trilogii znáte nebo je vám to úplně jedno.

Román Kulový blesk

Lidstvo se bojí kulového blesku, protože nezná jeho podstatu. Čínský segment lidstva to řeší a vyřeší. Čínští vědci a generálové z toho mají radost, jiní se cítí trochu provinile, protože takový letící kulový blesk nadělá spoustu mrzení. Pak se zjistí, že příroda má další tajemství, která už potřebují nějakou tu dávku filozofie a kvantové fyziky. Co s tím? Čína to opět zařídí a všechny ostatní země hrajou druhé housle.

Asi bych to neměl brát tak vážně, přeci jen Liou Cch‘-sin píše knihu o Číně a Číňanech, ale v současné chvíli jsem až příliš citlivý na projevy čínského nacionalismu, i když je třeba autor nemusel myslet vážně nebo to z něj vypadlo mimovolně („soudruzi“ included). K věci. Tedy: literatuře. Některé zápletky a jejich řešení jsou až příliš okatě hnané na sílu a některé postavy ploché (od začátku do konce u nich nedojde k žádné změně). Když to tak beru zpětně, tak většina z nich jsou sobečtí a arogantní pitomiové.

Přesto se mezi řádky skrývá zajímavé a vzrušující rozjímání o podstatě vědeckého poznání a vývoje a zejména fanoušci vědecké fantastiky (podtrhám to první slovo) si v Kulovém blesku přijdou na své. Trilogie Vzpomínky na Zemi je jednoznačně násobně lepší.

Povídková sbírka Toulavá planeta

Jsou tu kvalitativní propady, to se ostatně u sbírek povídek stává. Zejména ty kusy, ve kterých se Cch‘-sin snaží o humor nebo romantiku vyznívají do prázdna. A zbytek? Tam září autorova láska k tématům dlouhodobé udržitelnosti civilizace a ke konfliktům s mimozemskou civilizací, které si lidstvo ne vždycky zaslouží vyhrát. Jakmile vám docvakne, že značná část povídek je opřena o verneovské vynálezy, začne to celé dávat jiný smysl. A ten je umocněn na entou, když zjistíte, že všechny povídky by mohly patřit do stejného vesmíru a tajmlajny. Tohle je krásná kniha.

Román Věk supernovy

Vybuchne supernova a způsobí, že všichni dospěláci zemřou. Těsně před tím předají všechny zodpovědnosti a moudrost dětem, jejichž zdraví je chráněno (neřešte, jde jen o úvod do knihy). Celkem předvídatelně dojde na dětmi řízené Zemi ke společenským katastrofám a ne, dětská válka nemůže chybět. Zato chybí cokoliv zajímavého a krkem mi brzy začalo lézt zdůrazňování jedinečnosti a moudrosti čínských dětí, agresivní ďábelskosti amerických dětí a nekňubismu všech ostatních. Navíc se mnohokrát děti jako děti nechovají a jednají šablonovitě a nevynalézavě jako parta dospělých blbečků. Mám pocit, že to nebyl záměr.

Chápu, tohle měla být alegorie. Liou Cch‘-sin ji psal přes 10 let. A podle toho to působí. Je stokrát lepší přečíst si Pána much (267 stran) než tohle (450 stran).