Interaktivní soundtrack o hudebním dědictví a mladistvé rebélii.
Artful Escape dokazuje, že rockeři umí dělat hry. Tuhle má na kontě Johnny Galvatron, který nějaký čas provozoval kapelu Galvatron, jenže ta asi tak úplně nenaplňovala jeho kreativní pudy. Takže udělal hru, skrz kterou se můžete jako pangalaktický kytarista protrsat a proskákat až k absolutní nirváně kytarového kvílení. Teda, těsně poté, co vás rockové akordy (a ufouni) osvobodí z vlivu pozemské gravitace a dají vám možnost stát se králem celého vesmíru, protože hudba je vesmír.
Důležité je, že tohle není skákačka, ve které někde na pozadí hraje hudba. Tohle je skákačka, ve které jste součástí hudby. Zní to jako blábolení vesnického strejce po pár zelených, ale vzpomeňte si na hry jako Vib Ribbon, Patapon, Loom, Rez, Teenage Blob. Fungovaly? Jo. A to samé i Artful Escape. Stačí skákat a mlátit do kytary a dějou se věci.
Každé hrábnutí do strun obarví obrazovky gejzíry barev, tónů a animací. Někdy to vypadá jako oživlé surreálné přebaly rockových desek, jindy jako obrovské koncerty pro pangalaktické arény. Je to jako procházet 70. a 80. lety rockové hudby a vizuálu zkondenzovanými do 4 hodin. Skákání a hraní se odehrává na nejrůznějších exoplanetách, jejichž publikum (bytosti vyskytující se v popředí a pozadí) často svojí podobou vítězí nad osazenstvem dejvické Nádražky v půl jedné v noci. Je na co se dívat a výhodou je, že nedostanete do držky.
Když už se to začne přejídat, tak jsou dialogy a příběh, který kličkuje mezi Stopařovým průvodcem po vesmíru, Salvadorem Dalím, kolektivní halucinací hipíků, Davidem Lynchem (kdyby dělal epické scifi o kytaristech), Stanley Kubrickem a Bobem Dylanem a Ziggy Stardustem. Zároveň přináší takové ty zásadní otázky o tom, jestli je dobré vymykat se z normality, opouštět rodinné tradice a uctívat univerzální hodnoty mollové pentatoniky, vlastní identity a xenofobie. A z větší míry na ně dobře odpovídá.
Dohromady je to skvělý mix, který vlastně není až tak hrou. Je to jednoduché skákání přes hudbu, soundtrack k určité náladě, věku, myšlenkám a éře. Ne snad, že by tu nebyla nějaká ta výzva, ale mile se ztrácí pod nánosem hudby, kterou ovládáte, prožíváte a užíváte.
