Nečekaně vydařená evoluce legendární značky.
Jak se tohle povedlo, to je mi záhadou. Přiznávám, měl jsem od oživování mrtvoly prince z Persie značně hřbitovní očekávání. Jenže The Lost Crown přináší tak perfektní kombinaci nostalgie, akrobatické akce, odladěného ovládání, hádanek a výpravnosti, že se o ní dá mluvit jen jako o evoluci. Mám v tom už deset hodin (za 10 dní, to víte, pracující otec od rodiny) a dostal jsem se přibližně do poloviny. A rozhodně nekončím.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
MOST PŘES ŘEKU ČASU
Možná je to tím, že vůbec nehrajete za perského prince, ale přesto příběh válečníka Sargona v mýtické citadele Kaf přetéká uctivostí k původnímu materiálu a rozšiřuje na všechny strany 30 let starou hru.
Cože? No, ano. 30 let. Tohle totiž není pokračování Sands of Time, která roku 2003 otevřela princovi brány do 3D světa. Lost Crown ideově navazuje na Prince of Persia 2: Shadow and the Flame z roku 1993, tedy na ozajstnou 2D skákačku.
Jenže se tu děje něco divného. Animační excelence akčního baletu vám připomene Sands of Time, ale plošinkování odkáže na jedničku a dvojku. Je to jasné, tohle je most přes řeku času, mezi jednotlivými érami a hrami ze série.
SNOVÁ PERSEPOLE
Čas se vrací a obrací jako písek v přesýpacích hodinách, gilotiny sviští, plošinky se propadají, skoky jsou dlouhé a pády křupavé a nepřátelé tuze tuzí. V pořádku. A skákací hádanky? Napůl Ori, napůl Rayman, ale hrdě a sebejistě. Tuhle hru nedělal béčkový tým, to je nad slunce jasné. K tomu se dostaneme.
Lost Crown vyniká také ve výpravnosti. Rozsáhlou citadelu Kaf a její podhradí odemykáte postupně osvojivanými speciálními schopnostmi. Můžete se svobodně pohybovat (žánr metroidvania), objevovat nejrůznější zákoutí. Ty nejkrásnější patří perské architektuře, sochařství a mytologii.
Místy procházíte idealizovanou Persepolí, jejíž “přehlídka národů” (reliéfy zachycující zástupce vazalských národů na schodech k Xerxesovu paláci), ale i bestie a kamenné sochy ožívají v nových a hře lahodících souvislostech. Vyloženě cítíte, jak se vývojáři snažili podchytit perskou historii a legendy a vystavět další most – tentokrát mezi evropským (nebo americkým) hráčem a předislámskou dobou perské říše.
DO VESMÍRU
Jen malá odbočka, když už jsme u těch bájí – ve hře se neustále mluví o božském Simurghovi, což je mýtický pták s hlavou psa a drápy lva, který je podle legend tak velký, že unese slona, dokonce velrybu. A jmenuje se tak i iránská raketa vynášející satelity na oběžnou dráhu z kosmoportu v Semnánu. Konec odbočky.
V Kafu a kolem ní je kam chodit, je na co koukat. Neuvěřitelně rozsáhlá mapa připomíná svými odlišnými lokacemi pestrost Dark Souls (teď nevím, jestli jedničky nebo dvojky), ale vychází z dramatizace mýtických i reálných míst. Třeba takové Hyrkánské lesy leží na pobřeží Kaspického moře, ale asi v nich nebudou lesní džinové a skřeti se šavlemi.
KDO ZA TO MŮŽE
S dědictvím slavných her je ten problém, že se s ním táhnou závazky. Vůči pamětníkům, audiovizuálnímu provedení, odkazu původního tvůrce, majitelům značky a ta zodpovědnost je prostě na nic.
A tady začíná další příběh – nečekaný návrat otce Prince z Persie, Jordana Mechnera. Ten za Lost Crown nemůže, hlavním vývojářem je Mounir Radi, který dělal nepochopenou ZombiU na Nintendo Wii, a tým z Ubisoft Montpellier, který má za sebou sérii Rayman.
V Montpellieru po Raymanovi převládala touha udělat dalšího Prince z Persie. Roku 2019 se spustily práce na pokračování hry z roku 1993, přizván byl dokonce Jordan Mechner. Ten samý rok byly ale práce zastaveny. Mechner opustil vývoj, ale ne Montpellier. Ve svém bytě začal psát autobiografický komiks, který v těchto dnech vychází v angličtině.
V Ubisoftu se ale mezitím vytvořil další tým, který začal dělat na nové “princovské” hře, ale bez souvislosti s dvojkou. Tuhle hru nyní známe jako Lost Crown, je to samostatná hra, ale použila řadu konceptů, výtvarných návrhů a rešerší pro předchozí “mechnerovský” projekt. Mechner, který se v Montpellieru usadil, se na vývoji přímo nepodílel, ale do studia chodil na kukačku a občas něco k něčemu poznamenal. Proto ho můžete vidět na týmové fotce.
KONEC DOBRÝ, VŠECHNO CAJK
Je začátek roku a už teď je jasné, že v The Lost Crown vyšla jedna z nejlepších her roku 2024.
Ano, má chyby – nudné pasáže, extrémně náročné skákací segmenty (můžete je však přeskočit s pomocí nastavení obtížnosti) a občas vysilující backtrackování k teleportační síti. Celkově vzato je to však poklad a důstojný přírůstek do série Prince of Persia.
