Studio Inkle se úspěšně pokusilo o herní romantický portrét konkrétní a současné krajiny.
Není lehké najít pod náplavou velkorozpočtových her ty, které dělají věci jinak. Přesně to je A Highland Song (stránky zde) od studia Inkle (80 days, Heaven’s Vault, Pendragon). V tomhle napůl otevřeném dobrodružství procházíte Skotskou vysočinou. Objevujete jeskyně, šplháte po skalách, skáčete přes vodopády a do rytmu skotských lidovek a spíte pod převisy nebo v opuštěných domech. Výsledek stojí na pomezí skákačky, survivalu a hudební hry. Předává poetickou paměť míst a radost z pohybu, ale taky vratký příběh a jistou dávku navigační frustrace, která odeznívá teprve po několika dohráních.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe? www.buymeacoffee.com/dobro
VÍTEJTE V KRAJI
Začíná to jednoduchým útěkem z domova. Moira McKinnonová zdrhá z rodného domu v centrální pahorkatině a míří za strýcem Hamishem, který bydlí v majáku na pobřeží. Objevení cesty je odvislé od správného čtení nalezených náčrtů krajiny. Schematický obrázek vám při rozhledu z nejvyšších kopců pomůže najít správné místo, kudy projít dál. Je to skvěle srozumitelné a funkční pravidlo – když funguje. Krajinou tak doslova prostupujete při hledání cest a objevování zkratek.
Jde o krajinu současnou a kulturní, tedy tu, která odráží vztah přírody a člověka. V tomto případě je plná opuštěných stavení, náhodných (a někdy tajemných) poutníků, historie a bytostí žijících na pomezí světů. Možná jsou to jen halucinace z vyčerpání, možná ozvěny dávných časů. A Highland Song se tím hlásí k magickému realismu – a vůbec to není špatní. I když je atmosféra plná nostalgie, nevyvolává cíleně depresi z pomíjivosti věcí, ale ukazuje že ta samá pomíjivost je uklidňující a v pořádku.
Celkově uteče tak 8 hodin, než A Highland Song dotáhnete do skutečného konce.
To jsem si ovšem uvědomil až po nějakém čase, napoprvé mi to nedošlo. To proto, že stejně jako v novějších titulech od Inkle je tady důležité opakování, během kterého se stáváte sebejistější a zkušenější. S Moirou jsem utekl z domu čtyřikrát, pokaždé jsem nacházel další lokace a překvapení, na které jsem během první „rundy“ nenarazil. První doběhnutí k Hamishovi trvá asi dvě hodiny, ale každé další je něčím nové. Celkově uteče tak 8 hodin, než A Highland Song dotáhnete do skutečného konce.
NA CESTĚ
A kdo je to Moira? Červená Karkulka mínus vlk. Toho tu nahrazuje drsná a nelítostná příroda. Nedokážu spočítat, kolikrát jsem zemřel v hlubokých propastech, ztratil se ve stržích, uklouzl vstříc nekonečnému pádu se špatným koncem (křup), ani kolikrát jsem promoknul až na kost a klepal se zimou pod převisem, zatímco šňůry deště bičovaly do mraků zahalenou krajinu.
Cesty jako takové ostatně jsou od toho, aby na jejich konci stál ten samý a přece jiný člověk než na začátku.
Dokážu ale říct, že mladá útěkářka Moira poznává skrz cestu vlastní limity, ale také nové možnosti. Zoceluje se, začíná chápat historii a své vlastní kořeny. Dozrává z dítěte v mladou ženu. Cesty jako takové ostatně jsou od toho, aby na jejich konci stál ten samý a přece jiný člověk než na začátku. Mají sílu proměňovat. Tady je to ještě zarámované doporučením, abyste k Hamishovi doběhli do svátku Beltain, během kterého je prý podle tradic dobré začínat velké plány.
A Highland Song komentuje i trend dálkových pochodů, ať už poutních nebo turistických-trekových, na které začali lidé vyrážet během pandemie a někteří tak zahájili svůj vlastní návrat k přírodě (u nás třeba skrz Via Czechia). A přitom se divili, jaká místa to objevují, často nedaleko vlastních domovů. Tohle překvapení za humny A Highland Song dobře odráží, snad obousměrně, takže až půjdete na výlet, budete krajinu vnímat a číst jinak.
POMÝLENÍ VETERÁNI
Zvláštní ocenění by zasloužili animátoři, kteří Moiře přidělili plynulé a bohaté animace, které výborně reagují na ovládání. U takhle udělané responzivity by se měli ostatní učit.
Jenže jsou tu i věci nevydařené. Ne vždy to totiž funguje. Stane se, že při hledání útržků map bloudíte v kruhu, jindy se nezaktivuje nalezená cesta (ale po restartu hry ano). Hratelnosti chybí ukazování směru, a byť je bloudění nedílnou součástí skutečného trekování a cesty, ve hrách by nemělo být na obtíž. Což tady je. Takové chyby se k veteránům z Inkle nehodí.
Celkový dojem je, jakoby o vládu nad výslednou kvalitou A Highland Song soupeřily dvě kreativní síly.
Na škodu je také místy až příliš fragmentovitý příběh (mimochodem – skvěle recitovaný), který vlastně ani po několikaterém hraní nedává moc smysl. Ten si v něm musíte najít sami (ocení fanoušci Souls her).
Celkový dojem je, jakoby o vládu nad výslednou kvalitou A Highland Song soupeřily dvě kreativní síly – jedna se snaží naroubovat na rogue-li(k/t)e elementy vychytralý scénář (a vrátit se tak trochu k předešlému titulu Pendragon) a druhá chce udělat jednoduchou skákačku odehrávající se v portrétu jedné krajiny.
Naštěstí – více to funguje, než nefunguje. A měli byste si to zahrát.
