Knihy: Sapkowského Husitská trilogie

Dá to práci, ale nakonec je to výborný popis turbulentních let v Česku a Slezsku po smrti Žižky.

Dvacet let uplynulo od českého vydání Narrenturm, prvního dílu Husitské trilogie Andrzeje Sapkowského. Ságy, ve které autor milovaného Zaklínače vykročil z fantasy do historie, navíc do té české. Česko-polské. A mě těch 20 let trápilo, že jsem to nečetl. Tak konečně.

STRAŠNÁ NUDA

Vůbec mě nepřekvapuje, že se spousta lidí nedostala přes první knihu ze tří. Nesnesitelně úmorné vyprávění sleduje eskapády trojice dobrodruhů v první polovině 15. století. Je to vlastně road story. Strašně nudná road story. Ve stručnosti: Hlavní hrdina (neschopný rytíř, schopný medik, amatérský mág) Reinmar padá do průšvihů, a když už má umřít, tak se objeví jezdec na koni/přítel/neznámý dobroděj, co jde zrovna kolem/ho tajně sleduje/stane se něco jiného co-nikdo/někdo-nečeká a hrdina je zachráněn. Poprvé dobré, po padesáté nudné. A to celé je zapleteno do desítek jmen, míst a událostí, které se tak překrývají a splývají, až je z toho neprostupná houština. Aspoň, že se sem tam objeví magie, kvůli tomu jsem knihu oknem nevyhodil, ale přetrpěl.

KDYŽ JDOU HUSITÉ

A dobře jsem udělal. Druhý díl Boží bojovníci je strhující. Otevírá brány historizujícímu vyprávění o Husitech, ideálech a ideologiích, taženích a intrikách, zradách a nedůvěrách, lidech poctivých, ale spíš o těch nepoctivých a podrazáckých. Ano, je to výrazně lepší, i když zvedat tu laťku nebylo až tak těžké. Hlavní postava zůstává naivkou, ale začíná být trochu snesitelnější a uvěřitelnější. Skrz něj se ukazují záludnosti fanatismu, ale také se odkrývá husitská politika, pokrytectví církve a syrový a surový boj o moc a bohatství na všech společenských úrovních.

JAK TO KONČÍ

Třetí kniha už přesně ví, čím je. Fiktivním dokladem o době, kdy se tahaly Polsko a Čechy o Slezsko, o době, ve které husitská revolta odrážela kruciády a také o době jiných velkých události, které tady dělají kromě historických osob i vymyšlení hybatelé učebnicové historie.

Několikrát jsem nahlížel do mapy, abych zjistil, kudy se hrdinové pohybují, mnohokrát jsem na Wikipedii ověřoval, jak to dopadlo s některými personami ve skutečnosti. Nutno říci, že spisovatel všechny ty učebnicové věty “zemřel během bitvy u Kozoprd” dokáže řádně dramaticky rozvést na mnoho stran. A navíc s cynismem sobě vlastním nachází odpovědi na doložené nesmyslné chování lidí i institucí.

Dočetl jsem s dobrým pocitem. Aby ne, po půl druhém tisíci stran. To se nepovede každý den, zvlášť ne mě.

KONEC DOBRÝ

I když to na začátku nevypadá, ukazovat rozměr husitské transformace středu Evropy přes příběhy malých i velkých, ale většinou zmatených obyvatel je trefou do černého. Postavy mají gule, nakonec si je zalíbíte, ať už jsou ploché jako prkno nebo komplikovanější – spisovatel jim umí psát “do huby”. Sapkowskiho jednoduchý jazky a zemitý styl, se kterým ale dokáže uctivě popisovat i události vznešené, sedí skvěle. A fakt se mi líbila kombinace reálí, magie a katolictví.

Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe? https://www.buymeacoffee.com/dobro