Kvalitní herní příspěvek do debaty o odsunu Němců z poválečného Československa.
Někdy v 90. letech se hrami prohnala tsunami FMV – Full Motion Video. Namísto ruční grafiky byli ve hře zdigitalizovaní herci i reálné prostory. Vypadalo to strašně, protože technologie byla strašná. O nějaké čtvrt století později jsme na tom v technologii podstatně lépe a mohou vznikat FMV hry, které velmi kvalitně zpracovávají strašná témata. A už to tak pitomé není. Třeba Svoboda 1945. Povídáte si v ní se zdigitalizovanými lidmi z jedné české vesnice o tom, jaké to bylo odsunovat po válce Němce. A to vás přivede na stopu globálního spiknutí kryptofašistů a krysodlaků, které musíte zastavit se zbraní v ruce na Měsíci! A ten cliffhanger na konci…!
No, tak přesně tak to není.
Namísto toho jste vyslanec památkářů, máte tlačítkový telefon, blok a diktafon a zjišťujete mezi místními, jestli tu starou školu uprostřed vesnice zachovat nebo zbourat. Na školu jsou navázané příběhy z minulosti, které vykreslují poválečnou situaci. Vlastně je to něco jako simulátor člověka z Paměti národa – chodíte, ptáte se a zapisujete. A cítíte se kvůli tomu mizerně. Nejen kvůli té minulosti, ale i kvůli současnosti. Ta škola prezentuje celý problém: Když zůstane stát, nezapomene se na útlak a zvěrstva, kterých se Češi na Němcích dopouštěli v rámci divokého a později organizovaného odsunu. Když bude srovnána se zemí, tu hrůzu odfoukne vítr.
Tady je asi potřeba připomenout, že tohle není až tolik moralizující hra jako spíš sled interaktivních rozhovorů s tím, že názor si má udělat každý sám (ve hrách značně neobvyklé). Sem tam do nich padne komiksový výstup nebo více či méně nadbytečná minihra (o vynikajícím minisimulátoru kolektivizace to neplatí), ale hlavní síla je v tom, co vesničané říkají – jak dobu poválečnou osobně prožívali, co si o ní dnes myslí, a jak je všechny spojuje. Určitě tu najdete takové, které byste nejraději hned odsunuli do horoucích pekel, ale i takové, se kterými budete soucítit. Možnost nahlédnout na problém odsunu z několika perspektiv drží Svobodu nad vodou. A že vám nikdo nevnucuje ten správný názor je větrem do jejích plachet.
Na scénáři spolupracovali historici a udělali něco, co bych označil za super školní pomůcku. Konverzace doplňují archivní záběry a encyklopedická hesla (ze kterých jsem se dozvěděl docela dost), takže podnětů je tu poměrně dost na to, aby vás hraní bavilo víc než dvouhodinový televizní dokument. A že se občas herec přeřekne, jak tahá naučené z paměti? Vlastně to ani moc nevadí.
Škoda, že takových her nevychází více. Ano, tým Charles Games má podporu akademiků a má na tenhle typ hratelnosti prakticky monopol (udělali ještě Atentát 1942, hádejte, o čem je). Ale to neznamená, že tu není prostor pro další hry opírající se o českou historii 20. století. Stačí si zahrát Svobodu 1945 a pochopíte, že ten materiál tu leží na zemi (obrněné vlaky FTW!) a stačí ho zvednout a NĚJAK zpracovat.
