Hra: Mutazione (odškrtávání)

Adventura o životě těch druhých, která se snaží být plná lidského trápení a člověčiny, až je vlastně odpuzující.

Studio Die Gute Fabrik udělalo hru o vesnici plné mutantů, kteří se mají rádi, a i když vypadají divně, tak vám jako nezmutovaným lidem neuškodí se s nimi kamarádit. Což zní jako prima poselství. Zvlášť v době rozdělené společnosti a nečekaných sociálních trhlin.

Všechno se odehrává na ostrově, který před časem zasáhl meteorit a přeživší získali nejrůznější mutace. Překvapivě se nevyvraždili, ale naučili se s tím žít a vytvořili takovou pěknou malou komunitu. Jako mladá holka, která přijela za svým umírajícím dědečkem-šamanem, si s nimi povídáte a tím jim tak nějak terapeuticky pomáháte z jejich svrabů, ale něco od nich také získáváte. Vedle toho sázíte magické kytky a hrajete jim, aby rostly a vytvářely zenové zahrádky, což je dobré pro všechny. Den za dnem tak pronikáte do života mutantů.

Výstražný vykřičník! Výstražný vykřičník! Výstražný vykřičník!

Mutace jsou vlastně metaforou na povahy a bolesti, které lidé nosí v sobě, rozumíte. No a ten meteorit, to je jako život, kterej nás zbavil nevinnosti a pěkně pošpinil naše uvažování. A že slova léčí, to se ví, to už jste slyšeli, ne?

Konec výstražného vykřičníku.

Ano, zní to divně, ale v jádru je Mutazione (2019) konverzační adventura, která sází na to, že její postavy jsou tak divné, že někdo v recenzích řekne „je to jako Twin Peaks nebo Lost s mutanty, takže je to dobrý.“ A že mezi nimi prostě najdete nějakou, se kterou se identifikujete a budete s napětím sledovat její osud.

Na mě to moc nefungovalo. Tlačit empatii ve hrách, to je určitě fajn, ale tady by to znamenalo soucítit snad s celým lidstvem a tak daleko jsem se zatím nedostal. I když naprosto respektuju všechny kolem sebe (dokud se nesnaží zabít mě nebo kohokoliv jiného), tak se s každým nemusím a ani nechci bavit.

Postav je až nad hlavu a jejich motivace jsou často na hlavu. Takže jsem je namísto jako „tajemné“ vnímal jako hloupé / směšně zoufalé a snažil se s nimi trávit co nejméně času. To nešlo, protože na konverzacích je hra postavená. Je to jako jít do hospody a nechat do sebe valit životní moudra, traumata, konflikty a příběhy od lidí, k jejichž stolu jste si přisedli, protože nikde jinde nebylo místo. Sice si ty týpky zapamatujete, ale dobrovolně si k nim znovu nesednete. To prostě nechcete. To radši jdete zalejvat pokojovky a hrát jim hudbu. MIMOCHODEM, soundtrack je skvělý.

Hlavní vývojářka Hannah Nicklinová z dánského studia Die Gute Fabrik tvrdila, že postavy a jejich drama buduje na základě pravidel odpozorovaných z jihoamerických telenovel. To je dost dobře možné a asi se jí to i povedlo. Můj problém s takovým přístupem je, že telenovely jsou jako bonbóny – za chvíli jsou pryč a nezanechají moc škod. Ani vzpomínek. Mutazione je namísto toho jako hašlerka ze žuly – trvalo dlouho, než jsem se skrz ní prožužlal a prokousal a stálo mě to docela dost zubů.

Metaforicky.

Nerad na to vzpomínám.

A jestli se vám tenhle text líbil, tak mi můžete koupit kafe. Udělá mi to radost!

//v ODŠKRTÁVÁNÍ nezáleží na datu vydání; prostě hraju hry, které si chci odškrtnout

Autor: Luke

Pavel Dobrovský. Novinář. Fotograf. Cestovatel. A pár dalších nálepek. ABC, Level, Retro Nation.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.