Hezký-ale-prázdný skok na plošinku první půlky devadesátek.
Jeden sen. Jeden člověk. Láska k vlastnímu dětství. Úspěšný Kickstarter. Léta dřiny a odříkání. A pohleďte: hra.
Tak zní jedna z obvyklých manter poslední skoro už dekády v oblasti vývoje nezávislých her. Sedne jako ulitá na Lunark, kterou naprogramoval a nakreslil Francouz Johan Vinet. Původně pixelartový výtvarník a animátor se rozhodl, že dost bolo sesazování pixelů pro jiné, a že nastal čas dělat to pro sebe. Do Lunark vtělil lásku ke klasikám jako Flashback, Another World, Prince of Persia a dalším „cinematickým plošinovkám“ z 90. let.
Plynulé dobrodružství
Tímhle spojením se označují hry, ve kterých jsou postupy jednoduché 2D zábavy kombinovány s „téměř plynulou“ animací lidských postav (často vznikala rotoskopicky) a krátkými filmovými předěly, které dokreslují atmosféru dobrodružného příběhu. Ve své době šlo o výrazný intelektuální úkrok stranou, jednoduchost dosavadních skákaček byla posunuta k animovanému příběhu. Tehdejším průkopníkům Ericu Chahimu, Paulu Cuissetovi, Jordanu Mechnerovi a dalším se nyní chtějí poklonit lidé jako Johan Vinet.
Jako kdysi
S dnešní technologií se dělá cinematická plošinovka podstatně jednodušeji, výtvarné návraty do minulých dekád jsou navíc trendy. Vinet v tomhle ohledu odvedl výbornou práci, držel se předloh věrně a dokonce rotoskopoval filmové předěly. Jeho pixely drží styl, animace plynule ubíhá a v běhu a skoku působí skvěle atleticky. Časté střídání prostředí a dramatické zvraty udržují dobré tempo děje, ale po nějakých 5 hodinách jsem začal ztrácet zájem.
Furt jako kdysi
Proč? Samotná výtvarná excelence mi nestačila k odhodlání doposlouchat příběh až do konce. Ta skloňovaná poklona devadesátkovým hrám se totiž promítla až do samotného příběhu, který jako by byl sesazen z několika pixelů. Šablonovitý boj proti korporaci a totalitarismu postrádá ve Vinetově podání ostří a varování, zkrátka přesahy, které měly ve své době jak Flashback tak Another World. Ano, Prince of Persia také neměl příběh, ale tam jste se těšili na zásadní události (pro pamětníky: na zrcadlo, na koně atp). V Lunark není ani to.
Cesta zpátky
Stojí za to udělat myšlenkové cvičení i na druhou stranu. Kdyby Lunark vyšla před 30 lety, udržela by krok s vrstevníky? Obávám se, že ne. V čem by byla jiná, co by rozvíjela? Možná mi do komentářů napíšete, že něco by tu bylo – já nic nevidím.
Jiný svět
V Lunark (oficiální stránka) chtěl Vinet uctít své herní dětství. A vydělat peníze. Oboje se mu asi daří, dobře pro něj. Je škoda, že se neodvážil v hratelnosti reflektovat, že od toho „mladého já“ uteklo 25 let (nebo kolik). Hra tak zůstává především hezkou vzpomínkou, takovým tím sladkým závanem ve vzduchu, který vám něco připomene. A když si to nepamatujete? Pak je to asi jedno. Já bych doporučil zahrát si Another World, která tu je, byla a bude.
Očekávání záblesku
Již za několik měsíců se vrátí Flashback – pokračování po nějakých 30 letech. Jsem zvědavý, jestli Paul Cuisset dokáže kromě grafiky aktualizovat i nějakou tu myšlenkovou nálož, kterou do hry vloží.
