Atlas exoplanetárních mraků, skrz které plachtíte jako v krásném snu o noční můře.
Všechny tyhle světy jsou vaše. Památná slova z konce 2010: Druhé vesmírné odysey (nebo si je aspoň tak pamatuju) sedí na průzkumnickou Exo One dokonale: Navštívíte v ní spoustu exoplanet. Je jako rozpohybovaná vizualizace vzdálených planet od NASA. Neznáte? Googlujte: WASP-76b (s dešti žhavého železa), Trappist 1 (možná obyvatelná), 55 Cancri e (zřejmě diamantová). Přesně nad něčím podobným se v Exo One proletíte.
Koule je fajn
Ovládáte kouli, což je mimozemská loď a využíváte gravitační pohon a klimatických podmínek cizích planet pro plachtění a koulení. Nesete se nad rozervanými krajinami a oceány, prolétáváte strašnými bouřemi a pozemními labyrinty a hledáte exit. Celé je to dost jednoduché a pamětníci si vzpomenou na Marble Madness, Monkey Ball nebo Oxyd. A víte co? Ono to stačí. V jednoduchosti je síla. Exo One je o prožívání mixu dramatických panoramat, exotického mystéria, obrazového kompozičního blaha a úžasu nad silou přírody.
Ztracen v samotě
Hodně jsem ocenil, že se tu nejde směrem No Man’s Sky nebo Outer Wilds. Žádné dovozování podoby cizího inteligentního života na jiných světech. Většina planet je hororově surová a primitivní, asi jako byly prvohory – a bez života. Anebo vypadají, jako by na nich zanikla nějaká civilizace před desítkami tisíc let. Zbývají po ní jen geometrické patvary bez významu. Oboje vyvolává dost silný pocit ztracenosti a izolace. Ten posiluje fakt, že nejde zemřít – protože to byste kolikrát kvůli té pachuti samoty chtěli. Jste sami, je to krásné a není s kým se podělit. Kdybyste viděli, co jsme viděl mýma očima, chce se dodat.
Multiman
Do celku je naroubován příběh, takového toho typu „vesmír a lidská duše přesahuje naše chápání“, který byl pro mě spíš do počtu, protože mě mnohem víc zajímalo, jak to bude vypadat na další planetě. Když jsem zjišťoval, proč to celé funguje, tak jsem dohledal, že jde o dílo sólo vývojáře Jaye Westona, který se otevřeně hlásí k odkazu Kubrickovy/Clarkovy 2001 a k filmům Davida Lynche. Navíc je fotografem mraků a nebe pro filmové produkce a na Exo One dělal asi čtyři roky. Čtyři roky byl sám ztracen daleko ve vesmíru, ale vrátil se a přinesl Exo One. Takže to dává perfektní smysl.
