Nejen pro letošek nejlepší RPG ze staré školy.
Baldur’s Gate III patří mezi hry, pro které se vžilo označení dokonalá. Přesněji řečeno, spadá do kategorie dokonalých fantasy RPG. Její svět s vámi propojuje nejen příběhová povinnost ho zachránit (před invazí hororových cthulhu bytostí), ale především vysoká míra interaktivity, tedy možností, jak ho krátkodobě i dlouhodobě ovlivňovat. I když, to je hloupé slovo, spíš “jak v něm žít”. Vše plyne a vy se, slovy kapitána Nema, stáváte mobilis in mobili – pohyblivý v pohyblivém.
CO VÁS NAPADNE
Do krajinu Faerûnu bych se hned chtěl přestěhovat. Hluboká podzemí, temné chrámy, opuštěné hrady, vypálené vesnice, spousta nepřátel a pokladů… Vlastně to není moc fajn na klidný a spořádaný život, ale nuda tu neexistuje. Co vás napadne, to půjde. A to jak v boji, tak při prozkoumávání.
O tom, co všechno se dá uvnitř dělat, budou kolovat historky dlouhé roky. Už teď je jasné, že Baldur’s Gate III je nejen dokonalá, ale dokonale legendární hra. A přitom – tohle je vlastně jen fantasy RPG ze starého světa. Jen ho někdo nacpal amfetaminem, posadil do Formule 1 a na tu přidělal raketový motor, ne, tři raketové motory a vypustil do světa.
STARÝ SVĚT VRACÍ ÚDER
Architektem toho starého světa byli lidé ze studia BioWare. V prvních Baldur’s Gate (1998 a 2000) postavili RPG katedrálu, ve které zněl oslavný chorál na stolní hru na hrdiny Dungeons & Dragons. Vycházeli ze svých vlastních kampaní, byla to v podstatě do jedniček a nul převedená teenage láska ke stolní hře. Nebyli prvními, kdo se D&D chopili (třeba studio SSI to dělalo dobře před nimi), ale rozhodně byli těmi, kteří důkladným a korektním převedením pravidel vzkřísili upadající žánr RPG (vytlačovaly ho akční RPG a 3D střílečky).
Baldur’s Gate hrál tenkrát i Swen Vincke, zakladatel belgického studia Larian. Líbilo se mu to a zapřisáhl se, že udělá ještě větší, lepší, dokonalejší a ve všech směrech nabušenější RPG. Že udělá matku všech starosvětských RPG, nejlepší převedení D&D do videohry. O 23 let a několik her (Divine) Divinity později se podepisuje pod Baldur’s Gate III. Nebyl na to sám, dohromady na hře pracovalo přes 400 lidí a práce zabrala 6 let. Je to kolos a musí se s ním počítat.
PRAVIDLA JAKO ZÁBAVA
A právě počítání je základem pravidel D&D. Hody kostkou, vlastnosti s čísly, modifikátory a já nevím, co ještě. Hra to zpracovává skvěle, většinu výpočtů nevidíte (pakliže nechcete) a dostanete se k nim jen v perfektně zvládnutém hodu 20 stěnou kostkou. Z nudného vrhání se stává grafická přednost (a zvuková také – kostka během animace zvučně dopadá).
Někdy to padne, jindy ne. Přesto chtějí pravidla D&D trochu cviku a zabejčení. Sám je znám jen ze starých D&D her, takže jsem z nich chvíli ofoukával prach. Pod ním se objevila nutnost počítat s náhodou, kritickým selháním i úspěchem, podivuhodný systém magie a mlácení, ale také a především onen zmiňovaný živý svět, do kterého moje akce a vynalézavost vyrývají můj jedinečný podpis.
NAPLÁNUJ PŘEPAD
Všechny polohy BGIII jsou propracované, ale tahové souboje samotné? To je alfa a omega. Všechno se točí kolem správného pochopení bojiště a uchopení taktiky – kde bude bojovník, klerik, mág a lučištník? V jakém pořadí se do boje zapojí? Je to strašně zábavné, vymýšlet přepadení bossů, plížit se kolem přesily, z útoků budovat past, která sklapne. S desítkami kouzel a schopností pro každé povolání si tu každý najde vlastní cestu. Jasně, můžete tam vletět s partou barbarských válečníků a rozsekat to na hadry. To mě ale nebaví.
Co mě baví? Obvykle, když to jde, se s asasinem plížím trámovím a házím na nepřátele sudy se střelným prachem. Jakmile dojdou, pokračuji s lukem jako Amor. Jen ty moje šípy srdce roztrhají a odkrví. Během toho zahajují pozemní útok dva válečníci. Jeden z nich má rukavice, které po úspěšném úderu snižují nepřítelovu odolnost proti magickým útokům. Na to čeká kouzelník, obvykle ukrytý za nějakou překážkou. Většinu času používá kouzla na hromadné matení smyslů, sem tam metne blesk po ochromeném enemákovi. Je to nádhera, když to klape a nepadají náhodné kritické neúspěchy. Je to úžasně zábavný chaos, když to neklapne a nastupuje improvizace.
VE SPRÁVNÝ ČAS
Dalo by se rozepisovat, co všechno BGIII dělá dobře. I těch několik věcí, které až tak skvělé nejsou. Ale od toho jsou placení jiné lidé na jiných místech. Proto odskočím k tomu, že tahle hra měla v době vydání vynikající odezvu. Na Steamu hrálo mezi 700 a 800 tisíci hráči souběžně a začátkem srpna se prodeje vyšplhaly k 2,5 milionu kopií. Na Metacritic jde o nejlépe hodnocenou PC hru roku 2023 a třetí nejlepší za celou historii. A to ještě nevyšla na PlayStation a Xbox, kde čekají další miliony hráčů.
Nic neexistuje ve vakuu. Ani úspěch. Studio Larian je dobře zapsáno jako tvůrce kvalitních žánrových her. Jen předchozí Divinity: Original Sin 2 se prodalo přes 7 milionů. To samo o sobě stačí, aby byly hry s jeho logem očekávány. V případě Baldur’s Gate III výrazně pomáhá věhlas mezigenerační značky Dungeons & Dragons, která i po téměř 50 letech jede. (V našem prostředí tuhle šanci trestuhodně promrhali držitelé práv na porevoluční kopii D&D, Dračí doupě.)
Letošní film Dungeons & Dragons sice filmařům prodělal, ale fanoušci z něj byli nadšeni a v mnohých zájem o značku oživil. Dostali se tak třeba k populárním youtubovým sériím, ve kterých lidé hrají Dungeons & Dragons a spoustě jiných lidí se to líbí. Patří k nim anglická Critical Role nebo čeští Krotitelé draků. A když jsme u oživení zájmu, tak nejen ke sledování D&D po internetu, ale i ke internetovému hraní se dostala spousta lidí uvězněných ve svých domovech během pandemie covid-19.
SLÁVA DLOUHÉ HŘE
Baldur’s Gate III nemohla mít umetenější cestu. Navíc se ji podařilo vydat včas (dokonce dříve) a bez výrazných technických problémů. Perfektně zapadla do letošní rodiny úspěšných a dlouhých her (Jedi Survivor, Hogwarts Legacy, Zelda TOTK, Diablo a očekávaná Starfield a další). A mě osobně strašně potěšila. Larianu se povedlo probudit ve mě lásku k dlouhým RPG. Už jsem nevěřil, že dokážu hrát jednu RPG 20+ hodin. Všechny se do té doby buď opotřebují, nebo skončí. Jak je vidět, bylo to dané tím, že žádná z nich pro mě nebyla tou pravou. Do teď.
