Hardspace: Shipbreaker

Hardspace přináší novou značku, dekády let autorské zkušenosti a silný společenský komentář, což se takhle dohromady jen tak nevidí.

Hardspace: Shipbreaker

Krásná demontáž vesmírných lodí aneb vesmírným popelářem zábavně a uvědoměle.

Víte, jak se říká, že ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet? Tak tady je to jinak: ve vesmíru nikdo neuvidí kus motorové turbíny, kterou na vás setrvačnost pošle zleva, a která vám rozbije helmu na tisíce kousků, takže se zakuckáte skleněnými střepy a, ano, nikdo vás neuslyší křičet. A pak obvykle zmrznete. Tak vypadá běžný úraz na pracovišti v Hardspace: Shipbreaker.

CO NA TO ROGER WILCO?

Jednoduše řečeno, jde o simulátor popeláře na vesmírném vrakovišti. Svlékáte vesmírné lodě z plátování, počítačů, motorů, přechodových komor, reaktorů, antén a drobné elektroniky a všechno to uvědoměle třídíte do sběrných kontejnerů, pardon, sběrných gravitačních šachet. Zelená na elektroniku, modrá na recykláty a plazmová pec na zbytek. Za správné ekologické plnění dostáváte peníze od korporace Lynx, která je ráda, že pro ni někdo dělá špinavou práci a pomáhá s dalšími zisky. Hratelnost je rozbita na 15 minutové směny, po kterých následuje spánek v ubikaci, vylepšení nástrojů a kousek příběhu. A pak zase do fachy.

Vzrušující asi jako rybník v dešti, že? Přesto si myslím, že jde o jednu z nejpromakanějších her roku 2022. Přináší novou značku, dekády let autorské zkušenosti a silný společenský komentář, což se takhle dohromady jen tak nevidí.

ANATOMIE RAKET

V první řadě Shipbreaker (odkaz na Steam) rozvíjí specifickou úvahu o kosmických raketách. Vysvětlím. Za hrou stojí studio Firebird, jehož (někteří) členové byli roku 1999 u vydání vesmírné strategie Homeworld. Vynikly v ní (mimojiné) stroze funkcionalistické vesmírné lodě. Žádné rozevláté vesmírné baroko – plechovky v Homeworld byly úzkostlivě a minimalisticky vymyšlené k ochraně křehkého života posádek před smrtícím vesmírem. Shipbreaker téma rozvíjí. Tentokrát se lodě nesnažíte udržet v celku, ale řežete je plazmovým hořákem a gravitačním bičem trháte vrstvy oceli a elektroniky zabezpečující životy posádek.

A co čeká uvnitř? Rozhodně ne velkorysé haly známé ze scifi filmů a seriálů. Jsou tu stísněné koridory, uzoučké průlezy mezi sekcemi, minimum oken v pilotních kabinách a strojovny vybavené sériovými systémy. Žádní vetřelci nebo zapomenuté mrtvoly. Jen prázdné skořápky. Stejně jako jsou podřízené svém účelu zvenčí, jsou i uvnitř navržené pro přežití. V mých představách vzrušující cestování kosmem se tu odhaluje jako klaustrofobická rutina.

Řežete to všechno a třídíte. Děláte hodně špinavou nekvalifikovanou práci. Proto mezi vším tím haraburdím potěší i nález malého plakátu nad řídícím pultem jednoho z vraků. Uprostřed neveselosti jiskra empatie a ta se stará o to, že atmosféra pracovního prostředí je ještě drsnější – jasně vnímáte, co tam „nahoře“ nemají a nemáte.

KDYŽ TO PÁLÍ

Důraz na člověka je všudypřítomný. Scénář pozorně sleduje, co momentálně (ale rozhodně ne nově) rezonuje nejen v americkém herním průmyslu: vykořisťování a zakládání odborů. Řada zaměstnanců herní firem se cítí býti špatně ohodnocena a kritizuje podmínky na pracovišti (sexismus, rasismus, přesčasy atd.). Události kolem firmy Activision Blizzard byly nejviditelnější, dokonce se chodilo v ulicích a vyšší manažment firmy dostával nelichotivé nálepky a vyhazovy. Diskuze o zaměstnaneckých právech probíhá ale i u dalších velkých videoherních producentů.

I proto se odborářská revolta vesmírných dělníků, které se korporace Lynx snaží useknout hlavu, dá vnímat jako reflexe současného cítění jedné části herního průmyslu. Příběh je podáván skrz maily a hovory po vysílačce a má překvapivý drajv a naléhavost. Komentář Shipbreaker ale v širším záběru upozorňuje i na podmínky skutečných „shipbreakerů“ v demoličních loděnicích jako je Alang Ship Breaking Yard v indickém Gudžarátu. Z toho vyplývá jednoduchý závěr: I když je to scifi, tak se v ní extrapolují současné problémy – a to jí dělá dobrou scifi.

KRÁSNÁ DEKONSTRUKCE

Neříkám, že dobrou hrou. K tomu je zapotřebí něco víc než dekády let trvající fascinace jedním tématem a společenský rozměr. Kvalitu hratelnosti přináší samotné odstrojování vraků. Vítězí v nich hlavolamovitost a radost ze správně svlečené lodi. Každá z nich je totiž nejprve tvrdá jako diamant – hledáte oranžové spoje, které můžete oddělit plazmovým hořákem, postupně se prokrajujete opláštěním, skrz kabeláž, systémy až k reaktoru. První loď každého typu zabere až půl hodiny. Ta samá po desáté? Pět minut. Už jste mazák a víte, co odkrojit jako první a kdysi neřešitelný rébus je jako vlašák. A další čeká, třeba „lodě duchů“ a další laskominky. Místy jsou tak náročné, že bych neváhal Shipbreaker označit za logickou hru.

FYZIKA ZABÍJÍ

Občas se to tedy nepovede. Ve vesmíru jsou takové ošklivé síly jako gravitace, odstředivost, elektrostatika, radiace, a i když obvykle slouží dobře, někdy se obrátí proti vám. Hra je všechny simuluje výtečně (tedy ne realisticky, ale dostatečně zábavně). Můžete je využít pro své účely (například spojit předměty gravitačními gumicuky a poslat hromadně do šachty), ale musíte si na ně také dávat pozor. A z toho je pak spousta mrzení a proražených přileb, anebo pádů do pece. A to ani nemluvím o podtlacích kabin, šílených lodních umělých inteligencích nebo ohnivých peklech, která nastanou, když omylem ve strojovně trefíte plazmovou čepelí palivovou nádrž. Adrenalinu si užijete až až.

KONEC DOBRÝ

Letos toho zatím tolik úžasného nevyšlo, proto se Hardspace: Shipbreaker zcela jistě umístí na konci roku mezi nejlepší hry i v žebříčcích, kterým bude vévodit Elden Ring.

Autor: Luke

Pavel Dobrovský. Novinář. Fotograf. Cestovatel. A pár dalších nálepek. ABC, Level, Retro Nation.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *