Jedna z nejvíc lynchovských her, jakou kdy někdo natočil.
Interaktivní filmy dostávají pod rukama Sama Barlowa čerstvý vítr do plachet a zcela nové významy. Ve své práci Barlow využívá FMV sekvence, tedy filmové záběry se skutečnými lidmi a aplikuje na ně herní logiku. Už to nejsou invalidní pokusy z poloviny devadesátek. Jsou lepší, větší, zábavnější. U Barlowa jde o sledování obrazových fragmentů a jejich kompletování do příběhu (Telling Lies, Her Story).
A přesně to je Immortality, dosavadní Barlowův vrchol. Skládáte v ní hned tři filmy, které nikdy neměly premiéru. Detektivka, avantgarda, gotický horor. Účinkuje v nich herečka, která záhadně zmizela. Sex, alkohol, smrt. Pohledy do zákulisí, voyeurismus nejvyššího kalibru. A když záběry berete, soustředěně prohlížíte a zasazujete do velké filmové mozaiky, tak mezi políčky nacházíte něco, co nikdo nikdy nenatočil. Rozumem nevysvětlitelné věci, které mluví a žijí, ale možná jinde a možná jindy. Tohle je hra, za kterou by se David Lynch nestyděl a ve skutečnosti je to asi nejvíc lynchovská hra, jakou kdy někdo dokázal udělat. Nebo natočit.
Povídali si o tom Lucie Formánková a Dan Hanták a moje maličkovst v našem podcastu Svorky.
