Logická plošinovka s nekonečným potenciálem pro nadávky i pocity neskonalého štěstí z vítězství.
Od 2D logického rychlíku očekáváme, že bude mít přesně daná a neprůstřelná pravidla. Že na něj použijete nekonečnou genialitu svého mozku, pravidla pochopíte ze všech stran a sérii rébusů rozseknete jako brácha Sherlocka Holmese. Ne! Jako Sherlock osobně. I s datadisky. A pak se budete poplácávat po zádech tak dlouho, dokud vám nepřijde pozvánka do klubu lepších a velmi chytrých lidí jako jste vy.
HELP, MĚNÍ SE TO!
Ano? V tom případě nehrajte Mosa Lina (Steamová stránka zde), udělalo by se vám špatně – je to 2D logický rychlík z antihmoty. Úrovně se generují nahodile z balíčku ručně navržených, nástroje pro jejich vyřešení se vybírají náhodně (vždy tři z celkových 24) a někdy tak pitomě, že se úroveň nedá projít a je nutné ji restartovat tak dlouho, dokud nepřijde správná sada nástrojů. A celé to vypadá mnohem hůř než The Incredible Machine z roku 1993. Je to ale stejná – a možná ještě větší – zábava.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
KDYŽ BŮH ODEJDE
Celý vtip je v tom, že nemáte nikdy dopředu dané správné řešení. Víte jedině to, že musíte dostat z obrazu ovoce (nebo se ho dotknout) a doskákat do exitu. To je vše. Někdy by ovšem bylo jednodušší polní lopatkou přesunout Himaláje do Pacifiku. Co je zajímavé, v Mosa Lina neexistuje neviditelná božská figura „autora hlavolamu,“ který vše pečlivě připravil a čeká, až zreplikujete jeho kroky a půjde v jeho stopách. Nejde to. Žádná taková stopa tu není. Obvykle se případy odehrávají na jedné obrazovce, v případě boss úrovní na dvou. Jak je splníte, to je jen na vás a přidělených nástrojích.
CHYBA SYSTÉMU
Že se občas dostanete do úrovně se zcela nevhodnými nástroji? To by bylo možné považovat za chybu v samotném systému hry. Nelze kvůli tomu dokončit zadaný úkol, takže zemřete při marné snaze nebo musíte úroveň manuálně restartovat – a to je přece špatně! Jenže v Mosa Lina je všechno převrácené. I tahle chyba systému je jen zdánlivá a má svojí roli.
ZÁBAVNÝ RESTART
Tou zásadnější je, že jde o součást zábavy. Chyba, smrt, restart. Není to ale jako v Dark Souls, kde byla chyba obvykle následována smrtí. Museli jste se zlepšit, abyste se dostali dál. V Mosa Lina ne. Tady se zlepšit nejde. Není co napravovat, není co opravovat. Chyba primárně nevolá po potrestání. V Mosa Lina je chyba a s ní související restart součástí celku, někdy vítaný, protože jinak nedostanete další šanci. Vlastně by se tomu ani nemělo říkat chyba.
NEVZDÁVEJTE TO
A pak je v oné „chybě“ a nahodilosti hratelnosti jasný výsměšný komentář na hry, které vám dávají do rukou jen to, co v danou chvíli potřebujete pro vyřešení problému. Nedovolují vám improvizovat, hledat vlastní cesty a tím se dostávají na úroveň dětské skládačky se špičkovou grafikou. Navíc, jako by všechny komplikace v životě šly vždy vyřešit tak, že čirou náhodou budete mít zrovna po ruce přesně to, co je zapotřebí. Spousta životních situací vyžaduje přizpůsobivost a improvizaci – a někdy ani ty nepomohou.
Mosa Lina říká, že tak to je v pořádku. Nikdy se nemáte vzdávat naděje na to, že vám příště přijdou trochu jiné karty a k tomu ovoci (nebo do exitu) se dostanete. Nevzdávejte to.
