Na adventuru málo komplikované, na horor málo strašidelné, ale skvěle napsané.
Hodně lidí srovnává The Medium se Silent Hill a jedním dechem dodává, že tenhle polský horor na legendární sérii nestačí. Jenže, ono je to jinak. Ano, sdílí se tu paranormální tématika, fixní filmová kamera, ovládání a dokonce hudební skladatel Yamaoka a dabér Troy Baker. Poláci tak dobře drnkají na kolektivní touhu fanoušků Silent Hill po novém díle. Trabl je, že The Medium míří jiným směrem.
Marianne je prokletá. Vidí do záhrobí. Nejen to – ona svět stínů, který překrývá ten náš v spektakulárně rozděleném obraze, dokáže vědomě zkoumat. Že se v něm dějí divné věci, anebo potkává uvízlé duše, to jí přijde docela normální. Necítí vůči nim strach. Bojí se snad egyptolog mumií? Tak vidíte. Marianne si prostě zapálí cigáro a klidně konstatuje, že vidí mrtvé lidi, a že je to v pořádku. Věci jsou tak, jak jsou. A ona se jen snaží zjistit, jaká je její role v celé téhle duchařské šarádě.
Což je asi hlavní problém. The Medium není horor na první signální, bafačky a hřeznutí vnitřností se nekonají. V popisu práce má vyprávět příběh o výrazné hrdince a věřte mi, že to se daří. Marianne je skvělá parťačka do nepohody, žádná princezna v nesnázích, co se stává bezduchou loutkou pod rukou na klávesnici. Jasně, párkrát utíká/schovává se před nějakou astrální zrůdností, ale to jsou tak pitomé pasáže, že na ně rádi zapomenete. Jsou tak nějak do počtu, aby to všechno nebylo jen o pochodu dopředu a sledování příběhu.
Jenže právě to stojí za to. Prostupujete rozpadlým socialistickým hotelem (a pár dalšími lokacemi) a příběh jeho minulosti je hutný, svíravý a hodně osobní. Chvíli si přijdete jako v Shining, jindy jako v Amnesia, Stranger Things, Dark… Zkoumá se tu pedofilie, holokaust, vraždy, zrady, sadismus, zneužívání moci. V podstatě se stáváte divákem, posluchačem a čtenářem mrazivého příběhu, který jsou srozumitelný a zajímavě nahlížený.
Jenže, sečteno a podtrženo, Medium funguje jen někdy. Když je obraz rozdvojený a dvě identické Marianne synchronizovaně prochází realitou a záhrobím. Když se vypráví příběh. Když potkáváte duchy. Když si Marianne zapaluje cigaretu s výrazem vzdoru. Nefunguje, když se děje pokus o horor. Když máte utíkat před zrůdností jménem Maw. Když dlouze hledáte cestu do dalšího patra hotelu. Když pátráte po dalším klíči k dalším dveřím. Když náhle zjistíte, že ten opuštěný hotel je sice příběhově krásný, ale… herně prázdný.
