Nejlepší hra o stavění ze slizu, jaká zatím existuje.
Nevím, jestli si toho někdo všimnul, ale vyšla World of Goo 2 (web). První díl udělal před 16 lety (takže pochodoval na porcování do Retro Nation) díru do světa kombinací roztomilosti a stavěním nestabilních struktur ze slizových mrňousků. Byla to chytrá variace na Lemmings a obecně na žánr zachraňování bytostí. Studio 2D boy se kvůli tomu instantně zařadilo do nové vlny nezávislých titulů (Fez, Braid aj.) a stalo miláčkem médií a hráčů – dělalo si to po svém, bylo malé a neumělo 3D grafiku. Přesto svým nápadem v prodejích natíralo velké producenty na barvu závisti.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
DOBREJ KONCERT
Během prvních tří z pěti světů se pokračování tváří, že jde o víc toho samého a s novými nápady (slizová děla, počasí a další) — tak, jak to veteráni očekávají. Opět stavíte ze slizovitých kuliček nestabilní struktury k exitu, pomáháte mrňouskům uniknout a bavíte se možnostmi nových typů slizu (světélkující sliz, nafukovací sliz, potrubní sliz, teramorfovací sliz). Je to jako jít na koncert vaší oblíbené staré kapely, která profláklé šlágry z prvních desek mírně přearanžuje a přihodí pár nových songů. Některé mají vyloženě fantastická sóla a pobaví svojí hravostí. Jiné… No, řekněme, že ve čtvrtém světě přichází absolutní jamování za účasti publika.
HLEDÁNÍ ORIGINALITY
Originalita se těžko definuje, protože co je pro jednoho nikdy neviděný nápad, to druhý odsoudí jako nudu nebo jako atak na své hodnoty. World of Goo 2 ale dělá ve čtvrtém světě něco, čím rozbourá žánrové konvence, postaví hratelnost na hlavu – a pro mě je to záblesk originality. Odvaha, s jakou se autoři pustí do metaforického bourání předchozí věže ze slizu, je ohromující a zábavná. Celé to funguje podle pravidla, že jako hráči očekáváte očekávatelné, ale hra vám dá pravý opak. A bez pocitu, že vám někdo znehodnotil předchozí čtyři hodiny hraní. To se mezi hrami až tak často nevidí a je to škoda.
ZNOVU A STEJNĚ DOBŘE
Nevím, co přesně stálo za 16 letou pauzou mezi dvěma díly (tedy, vím, vývoj Little Inferno, Human Resource Machine a 7 Billion Humans), nicméně je to doba, která je na poměry herního průmyslu propastná. World of Goo dnes okupuje nostalgické vzpomínky pamětníků, ale navíc je tady spousta těch, kteří ji prostě a jednoduše nemohli hrát. Pro obě skupiny je tedy pokračování v podstatě novou hrou, kterou pro veterány ospravedlňují novinky a jakási stylová korektnost, s jakou jsou v novém světle předvedeny i legendární „modifikátory roztomilosti“ jako jsou zvuky a hudba (oboje špičkové).
HALÓ, TADY TRH
Na World of Goo 2 je slyšet a vidět, že tady pracovaly ruce lidí, kteří nejen ví, co chtějí, ale ještě mají 16 let (ve skutečnosti 20, když se započítá doba před vydáním první WoG) zkušeností s vývojem. A nad pokračováním se zamysleli. Těžko jim vyčítat dlouhé otálení. Pozice hry na trhu je však diametrálně odlišná od prvního dílu, kdy byl po novém typu nezávislé produkce hlad. Dneska je nezávislých logických rychlíků tolik, až přechází zrak. World of Goo 2 většinu z nich převyšuje o slizovou věž, dokonce jde o vynikající rodinnou hru (tohle jako faktor před 16 lety taky tolik netrendovalo), ale asi to takový megahit nebude. To vám ale nemusí vadit – je to skvělá hra, tak do ní běžte.
