Hra: The Witcher: Monster Slayer (mobil)

The Witcher: Monster Slayer

Geolokační AR hra, která přešlapuje na místě.

Ve stručnosti: Tohle je naprosto to samé, co Pokémon Go!, Harry Potter Wizards Unite a Jurassic World Alive, akorát pokémony, bradavické příšery a raptory nahradila monstra známá z her o zaklínači Geraltovi. Prostě jdete městem nebo na procházku a v aplikaci vidíte mapu a monstra, která zmlátíte (nebo ne), dostanete nějaké body a jdete dál. Ono to funguje, samozřejmě, protože zachraňovat cestující na zastávce před oživlým masožravým chrličem anebo zabíjet ghoula na Pražském hradě je zábavné.

Protože idea neviditelné reality kolem nás je vzrušující. Z toho čerpá veškerá urban fantasy a není na tom nic špatně.

Jenže v tomhle případě se to omrzí. Když znáte předchozí AR geolokační hry, tak ještě dřív než dosáhnete na desátou úroveň. A jestli ne, tak po úvodním rauši (a focení zemních lidožravých červů se sousedovic psem) zjistíte, že jde hlavně o to najít a vymlátit všechna monstra z databáze, což se bez placení peněz za lektvary a lepší meče/brnění protahuje do nekonečně nudných bitev s lehkými protivníky.

…a příběh!

Technologicky vzato necítím zásadní vylepšení: Potvory se objevují tam, kde chodí nejvíc lidí. Takže já jsem se mohl při večerních procházkách u nás na periferii například jen smutně dívat do prázdné mapy. Nemyslete si tedy, že si vezmete tuhle hru na přechod Brd a budete mít co dělat. Nebudete. Nic tam není. Navíc vám hodně rychle dojde baterka. Prostě – vše je při starém.

Z té strnulosti vytrhují jedině úkoly seřazené do příběhu. Takže hledáte potvoru na určitém místě, zabijete ji a necháte se poslat jinam. Problém? Je to třeba dva kilometry od vaší polohy uprostřed dálničního křížení. Že by mě to motivovalo k chůzi, to fakt ne. Takže jsem tyhle úkoly jezdil splnit v autě, což jde proti té vnitřní lince o pohybu na čerstvém vzduchu.

Not witchy enough

A ještě jedna věc jde proti. Víte, literární Geralt byl chlapík, co chodil světem a občas vykuchal nějakou příšeru, ale spíš zjišťoval, že skutečné příšery jsou lidé. Je to jednoduché, ale srozumitelné poselství. Jasně, řadových nepřátel měl hodně, ale nikdy ta literatura nebyla o tupých jatkách. Hrám se to také relativně dařilo držet na uzdě, ale tohle? Tohle je prostě o tom, že zaklínač je masomlýnek, který na každém rohu zakopává o nepřátele. Akční hrdina. Z mediální reprezentace zaklínačů je to zatím nejdál od předlohy, takže mi přijde, že kdo má rád svět podle Zaklínače (text, hry, seriál), tak se v tomhle světě moc nezabaví.

Autor: Luke

Pavel Dobrovský. Novinář. Fotograf. Cestovatel. A pár dalších nálepek. ABC, Level, Retro Nation.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.