Energie „analogových“ Star Wars v plné palbě, jen ten paprskomet se občas zasekne.
Outlaws, to je takový zvláštní případ. Jsem v dvanácté hodině a moje touha prozkoumávat špinavá zákoutí hodně vzdálené galaxie stále roste. Je osvěžující nemávat laserovým mečem, neřešit strany Síly a vznešenou politiku a místo toho podrážet a okrádat bohaté svině (a Impérium) ve jménu vlastního přežití. A funguje to na mě především proto, že z každé sekundy dýchá láska k „analogovým“ Epizodám IV-VI a touha dělat věci krapánek jinak.
OBSAHU NA ROZDÁVÁNÍ
Všechno je tu nastaveno správně, od příběhové motivace sympatické zlodějky Kay Vessové najít lepší život přes otevřený svět až po dramatické momenty během stealthových misí. Atmosféra se kvůli výpravě, napínavosti a hudbě Willa Rogeta (komponoval také pro Helldivers 2) dá krájet a toho obsahu! Protože jsem podle Bartlovy taxonomie typ průzkumného hráče, tak jsem v sedmém nebi. Pět planet našťouchaných plížením, létáním na speederu, vylepšováním, vylamováním zámků, hackováním počítačů, skákáním, vesmírnými dogfighty, arkádovými hrami, hraním Sabbacu, modifikacemi zbraně, houpáním na laně s kotvou, prací pro čtyři mafiánské klany nebo jen tak zkoumáním a objevováním. Božínku…
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
BUĎ LEPŠÍ!
Prostředí a obsah jednoznačně kralují. Vycucly mě do daleké galaxie před dlouhou dobu a dovolily mi stát se Hanem Solem v sukni. Kvůli zaměřenosti na otevřenost a obsahovou různorodost se Outlaws ani nedá srovnávat s žánrově zcela jinými Knights of the Old Republic, Fallen Order/Survivor, Dark Forces, Jedi Knight a Star Wars Galaxies. Je to úplně jiný typ hry. A i když se to srovnání nabízí, dokonce to ani není „Assassin’s Creed ve Star Wars“. Studio Massive totiž vykročilo v mnoha směrech mimo vyjeté koleje tradičních otevřených světů od Ubisoftu. Tak třeba zlepšování dovedností Kay neprobíhá na základě nějakých zkušeností, ale za splněné miniúkoly. Je to v podstatě fúze achievementů, tutoriálu a osobnostního rozvoje, která vás nutí aktivně prozkoumávat pět planet a zkoušet nové triky v konfrontacích.
MAFIÁNSKÉ TANCE
Anebo dynamický systém obracení mafiánských klanů proti sobě – to je taková zábava! Můžete je odmítnout, vybudovat si s nimi vztah, a pak je podtrhnout, tupě pro ně pracovat, a pak si to rozmyslet a jít k jiným. Budou naštvaní? Ano! Ale vy se budete královsky bavit, jak mezi těmi kriminálníky tancujete podle vlastních pravidel. A když se vám bezchybně povede nějaká vykrádačka, tak ten únik má grády. Asi nikdy už nezapomenu, jak elegantně jsem vybral imperiální stanici nad Tosharou, naskočil do rakety, několika výkruty se dostal z palby nepřátel a ztratil se jim v moři trosek na orbitě. Bylo to skvělé.
S NIXEM NA O
Nápadů je opravdu spousta. Třeba konzumace jídla v pouličních stáncích, jen jedna přehřívající se zbraň a chlupatý Nix, který vám visí na zádech a zastává nutnou (ale ne nudnou) pozici roztomilého sidekicka. Je mnohem víc – v podstatě takovým švýcarákem pro zloděje. Okrádá civily, tiskne tlačítka, otevírá průlezy, atakuje nepřátele, sabotuje alarmy, přináší věci, odlákává pozornost… A do toho zvládá být roztomilý takovým nevtíravým způsobem. Schválně si s ním dejte na planetě Kijimi polévku duradan – začnete cítit nutnost googlovat, jestli už se dělají plyšáci.
Dělají. Vypadají strašně.
HODNĚ LIDÍ, MÁLO ČASU
A v té vší záplavě obsahu je zakopán pes. Za čtyři roky nedotlačili vývojáři hru do dokonalosti a to jich bylo 600 (!). Prostě měli příliš velké oči. A tak se stává, že někdy systémy fungují jen tak na osmdesát procent nebo jsou při častém opakování frustrující. Na to druhé ale existuje lehký recept: Prostě aktivity střídejte, ať se neomrzí. Jindy je hratelnost tak trochu prázdná, jako létání ve vesmíru (ale ten je tak nějak prázdný sám od sebe, že). Jsou tu i technické chyby. Nepřátelé dovedou předvádět psí kusy (to je na zabití v misích, které musíte dokončit stealthem), umělá inteligence má rezervy a několikrát jsem se – představte si to – zaseknul mezi polygony, nemohl se dostat ven a poslední checkpoint byl -20 minut. Takové kiksy nepotěší, nestávají se ale příliš často.
KONEČNĚ!
Přes veškeré přehmaty, kterých vlastně není tolik (hraju na PC) a jen některé jsou vlastní herním pravidlům a už nikdy nepůjdou opravit, by se dalo říci – konečně. Konečně je tu herní pohled na špinavé ulice a jejich obyvatele jinak vyleštěného vesmíru, navíc oproštěný od křečovitého podbízení se hardcore fanouškům.
VÍTEJTE V PODSVĚTÍ
Tah na Star Wars z podsvětí existuje už strašně dlouho. Ještě před odkupem od Disney vyvíjel George Lucas projekt Underworld o galerce planety Coruscant (podívejte se na to!). To bylo mezi lety 2005-10, existuje prý 50 hodin materiálu. Pak přišly finanční problémy a poslední naděje Underworld uhasla, když myšák Mickey koupil Lucasfilm. Ten samý osud potkal herní projekt 1313, který měl zpracovávat život kriminálníka Bobby Fetta na Coruscantu. Outlaws tuhle bolístku a zároveň studnici nápadů docela dobře ošetřuje.
PRIMA STAR WARS
Ambice studia Massive brzdily krátký vývojový čas a určitá šablonovitost otevřeného světa. To druhé bude vadit hlavně těm, kteří hráli každý titul s otevřeným světem v poslední době. Mě, který bohorovně ignoruje většinu AAA titulů, to přijde jako dobře vystavěná paralelní realita. Možná to tak budete mít taky. Ztratíte se v ní na nějakých 20-35 hodin (podle důkladnosti vyzobávání vedlejšáků), což za to měsíční předplatné Ubisoft+ stojí. A jestli jste ještě víc jako já a Star Wars je ve vaší DNA, tak si Outlaws strašně užijete.
