SKALD: AGAINST THE BLACK PRIORY

Jestli se vám líbila Baldur’s Gate 3, tak tohle je takové DLC.

Tohle je malý velký zázrak. Jestli patříte k těm škarohlídům, podle kterých se už nedělají RPGčka jako kdysi a Baldur’s Gate 3 (psal jsem o ní tady) na vás má moc polygonů, tak po vynikající Moonring (ale přeci jen moc progresivní, protože roguelike není pro každého; psal jsem o ní tady) přichází Skald. A ta má všechno jako kdysi. Rozlišení 640×480 pixelů, 16 barev, tunu questů, tahové bitvy, házení kostkou, výrobu věcí, příběh jen skrz text, vývoj postav, dokonce i rozvržení informačních oken jako z osmdesátek. Teď prostě nemůžete tvrdit, že ‘už to není, co to bejvalo’.

//Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?

www.buymeacoffee.com/dobro

ZPÁTKY DO MINULOSTI

Skald vás vtáhne do světa pixelů a šestnácti barev rychleji, než stihnete říct „nostalgie“. Třeba jen samotné popisování příběhu skrz textové konverzace a statické obrázky přináší závany listování gamebooky jako Lone Wolf nebo Fighting Fantasy, kdy virtuální skutečnost kouzlila fantazie. Při hraní jsem si vzpomněl na taktické souboje v hlubokých kobkách Dračího doupěte, kdy jsme se překřikovali, kdo bude útočit odkud – a jak. Ve Skald jsem se propadl do průzkumné nirvány mapy a jejích detailních lokací a do piplání hrdinů jako v sériích Gold Box, Ultima (zejména šestka, ale také Worlds of Ultima) anebo v Albionu. A to od jejich vydání uplynulo dobrých 30 let.

STYL A VKUS ROKU 2024

Tohle všechno vám může být jedno, jestli jste tu dobu nezažili. Jenže realita je mnohem lepší. Skald není retro. Je to vkusně maskovaná moderna v ošoupaném kabátě, který byl záměrně zvolen jako stylizace. Vypadá tak, jak si asi představujete, že staré hry mají vypadat. Jenže je to pouhopouhý odraz digitální nostalgie, protože tahle staroba se hraje jako setsakramentsky moderní RPG západního střihu. Tak trochu vás to dovede k zamyšlení, z jakých cihel se skládá správné RPG – kombinace průzkumu, pestré úkolové agendy, taktických soubojů a pocit růstu hrdinů, jejichž schopnosti určujete svým herním stylem. Připomíná to poslední Baldur’s Gate? Nu, kdybyste Skald přeskinovali z 16 barev a pixelů na miliony barev a polygony, tak to tu máte.

JAKO PO MÁSLE

Skald nemá licenci Dungeons & Dragons jako Baldur’s Gate 3. A to je k dobru věci. Stará RPG, zvlášť ta postavená na D&D, sebou táhnou závaží určité nesrozumitelnosti pravidel a ovládání. Tehdy bylo zapotřebí nastudovat si manuál, aby člověk věděl, jak správně hrát. Skald oproti tomu jasně vše vysvětluje během pár minut, takže nemusíte dlouze pronikat do hlubokých pravidel. Systémy jsou přístupné i nováčkům, ale mají hloubku, která uspokojí i ty nejzarytější RPG veterány.

VZPOMÍNKY NA STŘEDNÍ

Anders Laurindsen neměl žádné zkušenosti, Skald vyvíjel více jak 5 let s partou najatých výtvarníků a kodérů. Je to jeho osobní výpověď o tom, jak staré potkává nové. Vycházel ze světa a kampaně pro Dungeons & Dragons, kterou hrál se spolužáky na střední škole. Naivní  hrdinská romantika je v něm pošpiněna bahnem vesmírného a gotického hororu. Narážíte na hromady mrtvol, šílené matky, masožravé červy, syrovost všeho – tohle není pro slabé žaludky. Asi bych s Laurindsenem nechtěl chodit do třídy. 

A TO SE POČÍTÁ

Místy Skald trochu škobrtá, hlavně v oblasti vyvážení všech pěti kapitol (dohromady cca 20 hodin). Vystřídají se před vámi podzemí, lesy i městské prostředí a z každé herní seance budete odcházet spokojeně, ať už je vám dvacet nebo čtyřicet, protože za sebou budete mít kus zatraceně dobrého RPGčka.