Stará dobrá hratelnost.
Stručně. Kouzelník Šimon se před pár měsíci vrátil v Simon the Sorcerer Origins (2025) a musím říct, že je to vlastně dobrý. Na to, že od prvních dvou her (=těch jediných pořádných ze série asi osmi her) uplynulo 30+ let, se noví tvůrci podivuhodně věrně drží motivu eskapád moderního člověka v pohádkové říši (tentokrát takové Bradavice po šimonovsku), jízlivého humoru, bourání čtvrté zdi, milé grafiky a vtipných animací (velké předměty schovávat do malého klobouku atp) dabingu (včetně Chrise Barrieho) a – bohužel – i dávné adventurní hratelnosti. To znamená, že celkem často zkoušíte všechno na všechno a říkáte si, kdy už vyjde další Excalibur nebo Score nebo Level s návodem. A pak si uvědomíte, že je rok 2026 a máte internet. Takže jo, pro hardcore publikum funguje nový Simon skvěle, ale normíci a ti, kteří přiznávají adventurám možnost rozvoje a evoluce, ti ať raději sáhnou po návodu, a pak se jdou zahojit k adventurám od Wadjet Eye.
Všechny texty píšu ve volném čase. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
