Vydařené upozornění na pozapomenutý akční žánr 3D SHMUP.
Na Rogue Flight od studia Truant Pixel z Ohia mě upozornil Honza Olejník a já mu za to děkuju. Stačilo pár minut hraní a upadl jsem do tranzu, ze kterého jsem se probral až po několika hodinách. Vyvolalo ho napojení na magické akční bezčasí, podobně jako to svého času dokázaly ikonické 3D střílečky Space Harrier, Star Fox, After Burner nebo pozdější REZ. To znamená kombinaci rychlých průletů úrovněmi s důrazem na vizuální působivost spíše než na vysokou obtížnost typickou pro bullet hell žánr.
//Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
ZNIČTE UMĚLOU INTELIGENCI
Rychlý let po předem dané trase, extrémně obratná raketa, úderná hudba a neustálá střelba. To vše spolu s elegantními úhybnými manévry postupně zvyšuje adrenalin. Cítíte se, jako byste byli v sedmém akčním nebi. A záchrana země před zběsilou armádou AI strojů je díky tomu intenzivní a příběhové anime briefingy osudové. Vy sami. Proti strojům. Poslední stíhačka. Poslední naděje.
Za mě dobrý.
FETIŠ S PLAZMOVÝM DĚLEM
Grafické zpracování kombinuje moderní efekty s retro estetikou, což perfektně sedí k celkovému vyznění hry. Lidé z Truant Pixel dokázali skloubit akci s designovým fetišismem, který tu zastupuje stíhačka X. Nic lepšího lidstvo proti umělé inteligenci nemá. Asi analog. Od pohledu vyvolává vzpomínky na VF-1 Valkyrie od Shoji Kawamoriho (který také navrhl první verze Transformerů). Vybavování X, včetně volacích znaků a barev je jako hrát si s oblíbeným modelem. To významně přispívá k pocitu osobního propojení s vlastním strojem.
OBRÁTKY S RAKETAMI
Možná bych byl raději, kdyby tu namísto předem definované trajektorie letu byl svobodný prostor jako v Terminal Velocity. Ale Rogue Flight taková není. Nepřetržitě vás žene kupředu a klade před vás jednu překážku za druhou. Má to i své výhody. Třeba velice efektní jsou manévry, během kterých se zpomalí čas a máte pár sekund k dobru vybrat cíle pro naváděné rakety. Výhodou omezeného pohybu je také výraznější dramatičnost, kdy se před vás za doprovodu varovných hlášení a gradujíci hudby spouští obří nepřátelé. Souboje s bossy? Lahůdka, to mi věřte.
(NE)ZKUŠENOSTI
Dávkování nepřátel do formací a jejich pohyb proti vám ale ve srovnání s klasikami žánru neobstojí. Enemáci neprovádí onen podmanivý balet v prostoru, který je sice nesmyslný, ale umí vyvolat další rozměr potěšení. To bylo už u 2D stříleček jako Xenon, Raptor nebo českých Jets’n’Guns. Ostatně, Rogue Flight je jen jejich protaženou rukou do třetího rozměru. Škoda také, že tady není rozmanitější prostředí. Ale co, tyhle zádrhely vlastně zábavu nesrážejí. Jen je vidět, že to ještě není úplně dokonalé.
STŘEMHLAVÝ LET
Rogue Flight vlastně nedělá nic nového, ale to svoje dělá dobře. Lidé ze studia Truant, kteří jsou primárně zaměření na poskytování služeb (dělali třeba GUI pro Playstation pro Sony) to trefili. Hrát Rogue Flight je jako vyvolávat duchy a zjistit, že spiritistická tabulka opravdu funguje a něco se skutečně zhmotnilo. Akorát vás to nechce zabít, chce to po vás, abyste s tím zachraňovali. A je to parádní jízda. Tedy let!
