Pentiment

27. 12. 2022

Hra: Pentiment

Nejlepší interaktivní čtení v roce 2022 a důkaz, že pero (ukecaná hra) může být silnější meče (akční hra).

Hrát Pentiment je jako spadnout do historického thrilleru, který spíš než povrchního Dana Browna připomíná lišáckého Umberta Eca. Ve třech dějstvích a na ploše několika desítek let řešíte vraždy v bavorském městečku Tassing a přilehlém smíšeném (!) klášteře Kiersau během společenských a ekonomických zemětřesení první poloviny 16. století.

Lidé, čtěte!

Jestli máte rádi historii a hry, tak je povinnost tuhle číst. Ano – číst. Nebojuje se tu, nestřílí, dokonce ani nebuduje, netěží a nehraje v multiplayeru. Chtělo by se říci, že je to adventura, jenže ani toho sbírání předmětů a hádanek tu moc není. Prostě jen pochodujete městečkem a klášterem, povídáte si s obyvateli, strkáte nos všude a postupně si skládáte dohromady, kdo by asi tak mohl být vrah. Možností postupu a obvinění jsou tu desítky a kolikrát si ani neuvědomíte, že jste prošli přes příběhovou křižovatku. Je to fičák. Zahrajte si to, jestli jste to ještě neudělali. A jestli ano, tak napište, čím vás ta hra dostala, ať nalákáte další.

Evropa se bouří

Nevnímejte Pentiment pouze jako mistrovské literární dílo, protože není jen „rozvětveným interaktivním příběhem o vraždách,“ ale v podstatě didaktickou školní pomůckou. Hýří historickými detaily a nejen v grafice (výtvarný styl imituje iluminace ze středověkých rukopisů)– tohle je otisk doby, ve které vzdělanost přecházela kvůli knihtisku z klášterů mezi lid. Doby, která měla Martina Luthera. Doby, ve které se reformovala církev a tvořilo se protestanství. Doby, ve které se emancipovali sedláci. Doby, která byla všechno jen ne klidná. Vším tím procházíte jako svědek a snažíte se vyznat ve složité situaci, která drží společnost jen krok od propasti chaosu.

Zdena z Tábora

Je neuvěřitelné, do jakého historického detailu Pentiment zachází. Asi nemá cenu všechny probírat, ale jeden příklad: V ženské části kláštera potkáte Zdenu z Tábora, která je inspirována příslušnicí rodu Rožmberků, kteří sídlili (zřejmě) na Choustníku u Tábora. Zmiňovaný je pražský orloj, dokonce několikrát zazní ve správném kontextu čeština. Všechny postavy jsou odrazem své doby a většinou inspirovány skutečnými lidmi, všechny mají stručný encyklopedický záznam a působí reálně. Dokonce i Tassing i Kiersau, toliko amalgány několika míst v Bavorsku, vám přijdou jako skutečné místo.

Jak se vám chodí?

Brzy se přestanete starat o svého hrdinu (z dobrého důvodu ho nejmenuji) a začnete se zabývat dopady vašich rozhodnutí na životy obyvatel. S odstupem několika let sledujete vývoj rodinných konstelací, vnímáte zápas sedláckých rodin s aristokracií a klérem, ale také neveselou situaci, v jaké se nachází opat kláštera nebo mamonářství místního mlynáře (to je strašná svině!). Na situaci se podepisují jak všechna vaše rozhodnutí, tak politické napětí v Evropě. V třetím dějství už to vlastně není hra o jednom člověku, kterého ovládáte, ale o jedné malé bavorské komunitě a jejím vzdoru a proměně v turbulentních časech.

Jez do polosyta…

A ještě jedna věc. Často vás sedláci, měšťané nebo představitelé kláštera zvou na jídlo. Nad stolem pak probíhají klíčové konverzace, ale celou dobu se díváte na potraviny – a ty odpovídají tomu, co v dané době lidé na určitých postech jedli. S tím, jak nadchází ekonomická krize se i pestrost jídla proměňuje a… Takových detailů, které vychází z historických záznamů na vás čeká tolik, že nemáte šanci je všechny obsáhnout. Dohromady ale působí autenticky a fungují jako skvělé kulisy ke strhujícímu příběhu.

Po 30 letech

Pentiment napsal Josh Sawyer pro studio Obsidian. Nad středověkou hrou přemýšlel od roku 1992. Jednotlivé odskoky v čase v rámci příběhu tedy můžeme vnímat jako Sawyerovo vyrovnání s tím, že mu to tak dlouho trvalo. Nebylo to ale marně. V Pentiment zúročil vysokoškolská studia historie, lásku k středověku a chápání úlohy vyprávění ve hrách. Ano, jde o toho samého chlapíka, který dělal Icewind Dale, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity a další, takže se můžete spolehnout, že ví, o čem se mluví, když dojde řeč na interaktivní příběh.