Přinášejí něco, o čem budete ještě dlouho po dohrání přemýšlet. A při samotném hraní se rozhodně nebudete dívat na hodinky!
Hrál jsem tenhle rok víc než ten předchozí. Můžou za to demoverze, takové prokletí a požehnání, kvůli kterému přestávají být na Steamu vidět samotné hry. I tak se mi ale podařilo hrát o pár desítek her víc než roku 2024, jen ta motivace o nich psát trochu zapadla. Můžete za to i vy, protože holt nekupujete ty kafata. Ale to pořád můžete napravit!
Všechny texty píšu ve volném čase. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
Skin Deep
Vzpomínáte na ty chvíle, kdy jste chtěli do něčeho hodit šutr a zjistit, co to udělá? Neudělali jste to, jasně, jste přece slušní a vychovaní (a o těch pár případech, které končily v ředitelně / výpraskem / vyhazovem, taktně pomlčíme), ale ve Skin Deep se nemusíte žinýrovat. Jako pojišťovačka Nina Pasadena budete zachraňovat mluvící kočky před vesmírnými piráty na různých kosmických lodích. A protože nemáte zbraně, tak musíte házet věci a zjišťovat, co to udělá. Co? Neuvěřitelnou zábavu! Psal jsem o tom tady:
Death Trash
Podobné překvapení jako loni Skald: Against the Black Priory. Staromilné RPG tentokrát čerpá z filozofie svobodného pohybu, vtipu a soubojů, které známe z dvojice Fallout. A nemyslím tím ty od Bethesdy. V Death Trash všechno do posledního pixelu souzní se záměrem propojit kosmický horor H. P. Lovecrafta s postapokalyptickým kyberpunkem. Psal jsem o tom tady:
Witchfire
Jak mě letos nepotěšila nová (a zbytečná) instalace Doomu, tak mě uhranula Witchfire. Hodně svobodná střílečka (rozhodujete se o další misi, zbraních, vývoji, vylepšeních atd.) odehrávající se v pokřiveném slovanském hororu přináší radost z akce, podobně jako to udělala svého času Deathloop. Je tu cesta jak pro svižného střelmistra, tak pro obrněného kanonýra anebo pro čarostřelce, který spoléhá na silnou magii a olovo. V plné síle by se hra měla dostavit příští rok, ale zkusit si ji můžete už teď. Psal jsem o tom tady:
Clair Obscur: Expedition 33
Nikdy jsem neholdoval JRPG, což může být jeden z důvodů, proč mě tahle francouzská poklona žánru uhranula. Ale je to taky kvůli vizuálu, který je krásně fantazijní a surreálný. Je to kvůli dospělému příběhu, který vypráví. Je to kvůli osobnostem, které jsem si zamiloval a chtěl se o ně další hodiny starat a vylepšovat je, abych je dovedl na konec jejich cesty. Pardon, nejúžasnější expedice všech dob. Budu na ni do konce života vzpomínat. Psal jsem o tom tady:
Blue Prince
Jestli se k nějaké hře v tomhle seznamu hodí slovo „originalita“, tak je to Blue Prince. Nechá vás bloudit rozsáhlým sídlem, ve kterém sbíráte klíče a otevíráte dveře, dokud ty klíče máte. A pak začnete znovu, ale místnosti jsou jinak rozestavěné. A znovu. A znovu. Pomalu, ale jistě se tak naučíte o vnitřní logice obrovského stroje, který místnosti přeskládává, a cestu najdete. Hra tak naprosto výjimečně spojuje bloudění ve virtuálním labyrintu s blouděním ve vlastních myšlenkách a hypotézách, které vedou k nalezení správné cesty. Psal jsem o tom tady:
Hollow Knight: Silksong
Frustrovaný a nešťastný, ale přesto si myslím, že tahle soulsovská skákačka je jedním z vrcholů roku 2025, protože přinesla krásně sladěný obraz, zvuk, hudbu a pohyb. Psal jsem o tom tady:
Další zahrané, o kterých jsem nestihl nic napsat: Split Fiction, Kingdom Come Deliverance 2, Keeper, Baby Steps, Dispatch, hadejslova.cz
