Příběh o dospívání pro všechny, kterým kdy hudba mluvila do života.
Vzpomínky na mládí mohou být plné radosti, vzrušení, ale také výčitek a nerozhodnosti. A spousty dalších věcích, jak vás o tom bude přesvědčovat každou sekundu Mixtape. Vycucne vás do idealizovaných devadesátek, kde vám dá prožít příběh holky na kraji dospělosti v kalifornském maloměstě. Noc s kamarády, cruising autem, první polibek (nechutný!), skejtování z kopce, piva, touha vyrazit pryč, přenosný CD přehrávač za páskem, videokazety, sluchátka na hlavě, svět patří nám, autority jsou fuj a jestli nemáš rád můj mixtape, tak dveře z mýho světa jsou támhle.
Všechny texty píšu ve volném čase. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
PŘÍBĚH BEZ HÁDANEK
Nostalgickému kouzlu Mixtape jsem s radostí podlehl, přestože není o mém mládí (a o mládí nikoho z Česka), a přestože nejde o plnokrevnou adventuru. Jde o krásný animovaný film plný dialogů, které jsou občas jalové, ale celkově mají takový tah na bránu, jaký od díla o dospívání očekáváte. A sem tam se mezi nimi objeví interaktivní část. Mixtape tím mává na Dispatch. Vaším cílem tu není překážky překonávat, ale nechat se unášet příběhem.
HUDBA, KTERÁ PRACUJE
A hudbou. Devo. The Jesus and Mary Chain. Rainbow. The Smashing Pumpkins. Portishead. Siouxsie and the Banshees. Joy Division. The Cure. Tenhle fantazijní playlist mluví, pardon, hraje, sám za sebe a hudbu dává až hmatatelně do scén, které doplňuje jako v dobrém videoklipu. A tím Mixtape vlastně je – promyšleným příběhovým klipem, symbiózou obrazu, hudby a hlasu. Nesourodost songů nevadí. Jsou dost přesně zacílené na to, aby podpořily náladu hlavní hrdinky v danou chvíli a fungují perfektně. Je docela vtipné (a výmluvné), že poslouchat samostatný soundtrack na Spotify mě nějak extra nebaví.
TA JEDINEČNÁ CHVÍLE
Kdyby zněla hudba jen na pozadí, byla by to hra s dobrým soundtrackem. Takhle je mnohem víc soundtrackem s dobrou hrou. A má to své důsledky. Hudba je tady site-specific, existuje v konkrétní scéně, náladě. Upřímně si nejsem jistý, jestli jsem v nějaké hře zažil tak přítomný přejatý soundtrack. Tohle je víc než rádio v GTAčku a je to mnohem věrnější hernímu médiu než koncerty v Omikron: Nomad Soul.
GALVATRON UMÍ
Jestli sledujete kariéru Johnnyho Galvatrona, což není jméno herní postavy, ale hudební a herní autor, tak vás to nepřekvapí. Jeho předchozí Artful Escape (psal jsem o ní tady) vám dala prožít hudební kulturu glamrocku mnohem intenzivněji a intimněji než byste v příběhové hře považovali za možné. Mixtape dělá to samé, ale rovnou s celým teenagerským životem. Zve vás do světa, ve kterém je vám šestnáct, přijdete domů ze školy, mrsknete batoh do kouta, padnete na postel, dáte na hlavu sluchátka a ztratíte se v hudbě.
