Přistávalo se tehdá v Herátu, letělo se z Mazar-i Šarifu. Pilot nemohl najít letiště. Což byla vlastně ta nejvíc normální věc.
Spoustu z vás asi taky štve, že nikam nikam nelétáte a nejezdíte. Trochu to bolí a krvácí, co? Já tu ránu drénuju mimojiné vzpomínkami. S přítelem Josefem jsme si nedávno notovali, že bez těch vzdálených krajů v memory bankách by se to všechno snášelo mnohem hůř. Na ty svoje cesty narážím furt, ve skutečnosti tak dlouho, že jsem už napsal asi 12 knih a sestříhal dvě série dokumentů z natočených materiálů. A taky jsem zpracoval všechny fotky a prošel deníky. Všechno jsem si to naplánoval a executoval to perfektně. Ve fantazii.
No. Nakonec se to smrskne na úštěk z Afghánistánu. Přistávalo se tehdá v Herátu, letělo se z Mazar-i Šarifu. Pilot nemohl najít letiště. Což byla vlastně ta nejvíc normální věc v celé eskapádě „jak přeletět Afghánistán“. Nádherná země. Skvělí lidé. Někdy vám o tom povyprávím. Tady je minuta nad Afghánistánem. Protože jsem na to narazil, když jsem hledal něco jinýho.
