Hra: Loop Hero

Návyková směs starých pixelů a originální RPG hratelnosti.

Doplňuju mezery další opěvovanou hrou z roku 2021 a jde mi z ní hlava kolem. Na železničním přejezdu se v ní srazila budovatelská simulace s karetní hrou a v té samé sekundě to do nich napálil rychlík RPG. Na ambulanci zrovna vyhořela elekrika, a tak tu hromadu údů sešil ve tmě dohromady sjetý doktor Igor Pixel. A bylo vymalováno.

Sám za sebe

Zatímco ve standardním RPG řídíte kroky svého hrdiny, tady ten týpek chodí automaticky dokolečka dokola krajinou a sám si bojuje s bestiemi, na které natrefí. Vlastně vás až tak nepotřebuje, což je dost drzé. Takže, proč to hrát? Protože přichází záblesk geniality: Namísto hrdiny budujete krajinu, aby v ní hrdina nacházel správné protivníky a poklady a získával hodně zkušeností. Během jeho rotování dostáváte karty, které vykládáte kolem cesty. Zahrnují třeba hřbitov (plodí nemrtvé), upíří barák, vesnici (léčí), bažinu (megakomáři) atp. Musíte ohlídat, aby to bylo všechno tak akorát daleko od sebe, aby nepřátel nebylo moc pohromadě a aby nedělali moc velkou neplechu. Nejen, že je to RPG několikrát ohnuté kolem tyče, je to tak trochu i Dungeon Keeper naruby.

Zabij a přežij

Panákovi zlepšujete atributy nalezeným vybavením, což je minihra sama o sobě, ale jinak si chodí sám. Vy mu připravíte svět a osud, prostě děláte chůvu. Když to nevyjde, nevadí, začnete znovu. Čím déle hrajete, tím větší hloubku nacházíte a dokážete ve hře strávit desítky hodin. Někteří recenzenti vidí v Loop Hero metaforu na rodičovství. Já to přízemněji vnímám jako hodně dobrý game design, který zkoumá vztah hrdiny a jeho bezprostředního okolí a podtrhuje, že jedině ve vyváženém ekosystému je možné dlouhodobě žít a přežít.

Co mi vadí, to se v podstatě od karetních her nedá oddělit – nahodilost. Nechci čekat, co mi přijde za karty, abych podle toho měnil strategii hraní. Chci mít věci co nejvíce pod kontrolou. Ale Loop Hero není ten typ hry.

Ideální na druhý monitor

Je tady ale ještě jeden aspekt: Autoři vychází vstříc všem, co nemají čas nebo energii na to, honit panáka po obrazovce, ale chtějí zažít herní dobrodružství. Říká se tomu „idle game“ nebo „hra, která se hraje sama“ a jde o tituly, které si pustíte na pozadí nebo na druhém monitoru a nestaráte se o ně. V případě Loop Hero je ta samohranost a osobní investice do výsledku tažení velmi dobře vyvážená. Nemusíte na tom mít nalepené oči, ale jednou za čas si od vás hra nějakou tu aktivitu vyžádá. Oceňuje to spousta lidí. Jen na PC se hry prodalo přes milión a čísla ze Switche nejsou známá. Málo to ale nebude. A já se vůbec, ale vůbec nedivím.