Zřejmě každý druhý má na Radka Jaroše názor. V rozhovorové knize se dozvíte, jaký názor má Radek sám na sebe.
tl;dr Vydařené lezecké self PR.
Kdo je to Radek Jaroš? První Čech, který vylezl všechny himálajské osmitisícovky. Vedle toho vyhopsal i na nejvyšší hory všech světadílů. Pravděpodobně o něm slyšel každý. Jenže, kdo je to Radek Jaroš doopravdy? Zřejmě každý druhý na něj má názor. V rozhovorové knize se dozvíte, jaký názor má Radek sám na sebe.
Jede metodicky, od úplných životních začátků přes skály, divoké podnikání, úrazy, vztahy a děti, parťáky, cesty na hory, organizaci expedic, financování a uznání mezi sportovci. Když lezl na horu, tak to bylo podle jeho pravidel a nikdo mu do toho nemohl kecat. A to samé je cítit z knihy – v tomhle rozhovoru je dirigentem Jaroš, který se skrz knihu představuje laickému publiku. Jiří Macek, který klade dotazy, působí jako průvodce, který nemá moc co dodávat, jen občas poklepe na hodinky s tím, že by se mělo jít dál. A také tu nejsou pochyby, zamyšlení, ospravedlnění určitých kroků nebo kritika druhých, ale i sebe? Nenajdete je, případně jsou načrtnuty mělce a skoro působí, že z povinnosti.
Tohle není rozvážná a otevřená výpověď hrdiny, který sumarizuje dosavadní život. Je to vlastně výsledek zabejčenosti chlapa, který věří, že se o něm, horolezeckém řemesle, ale hlavně o něm, má mluvit.
Úsměvným se stává, že omrzlé a odříznuté prsty, „kvůli kterým si mě celá republika konečně všimla,“ jak opakovaně žlučovitě říká (a vždy říkal), zabírají podstatnou část vyprávění. Jako by si uvědomil, že ty omrzlé a odříznuté prsty k němu přitahují pozornost. A to má přesně dělat tahle kniha. Přitáhnout pozornost k jednomu z největších českých horolezců. Škoda, že se v tom tahu na „dobrý produkt“ ztrácí bezprostřednost a lidskost. Na takovou knihu si ještě musíme počkat. Ale myslím, že se jednou dočkáme.
