Cílek cílkuje. Tradičně podává překrásně utkaný obraz historie, geologie, klimatu a společnosti, na stranu druhou rozmlouvá s potoky, hlínou a stromy.
Fakta prokládá tím svým „what if…“, takže na baštu svého racionálního já stavím střelce po šamanech. Můj čtenářský zážitek proto není úplně bezešvý, furt jsem na pozoru, kdy přijde útok. Texty v první části o zahrádkaření a v druhé o směřování světa lemuje jakási neochota uznat právo na existenci reality složené z technologií. To je cítit víc, než kdykoliv před tím. Stejně jako naznačování konce věcí, nikoliv z osobní zahořklosti, ale protože to tak musí být podle nějaké cílkovské interpretace světoběhu. Je to hodně patrné v esejích, ty pro mě byly zajímavější, než rozsáhlé líčení fenoménu zahrádek napříč historií (skvěle napsané, ale tématicky mě to až tak nebralo).
Tuhle knihu jsem si koupil jako audio na audioteka.cz (je to načtené částečně Cílkem a uslyšíte i jeho novou předmluvu o pandemii z roku 2020, jinak původní kniha vyšla 2016), aby mi pomohla zastavit se a inspirovat moudrým psaním. Toho účelu dosáhla, řekl bych. Cílek mi (jako vždy) odkryl tanec historie, kultury a přírody, z opojení mě ale (jako vždy) vytrhával nedůvěrou k současným trendům a hledáním argumentů, proč budoucnost nevyjde. Možná by pomohla trocha rošťáctví, braní závažných věcí s nadhledem a humorem.
