Důkaz, že originalita ve hrách není prázdný pojem.
Už déle jak rok si hřeju na disku Who’s Lila, vychytralý a unikátní útok na zažité postupy příběhových her. Dohromady jsem v tom strávil asi 4 hodiny. Tohle je hra, která dělá věci tak podivně a tak neotřele, až z ní mrazí. Někoho strachem, jiného vzrušením. Vemte si, že třeba uprostřed hry si musíte stáhnout démona, bez kterého se dál nedostanete. Ale o tom za chvíli.
STEJNÝ A JINÝ DEN
V neustále opakujícím se dni hledáte Lilu. Stejná rána vedou k jiným večerům, cesta skrz čas a místa se rozhoduje na autobusové zastávce před domem a je vám celkem jasné, že domácí u vchodu je něčím víc, než milou starší paní, na kterou se každé ráno usmíváte. Doslova. Na cizí lidi a situace totiž reagujete taháním za mimické svaly, tak trochu jako jste to (možná) dělali Mariovi v Super Mario 64, a funguje to skvěle. Reagujete mimicky a emočně, to tu ještě nebylo.
DVOUBAREVNÍ SOCIOPATI
A ta Lila? Je to ta otázka typu, kdo zabil Lauru Palmer. Stejně jako agent Cooper v Twin Peaks budete při hledání Lily překračovat zrádnou hranici zdánlivého normálu do říše magického realismu, fantaskna a přízračných sociopatů. Všichni tu obývají výtvarně jednobitový současný 3D svět, který je tedy místy trochu nepřehledný a nedosahuje čistoty a jasnosti výtvarna Return of the Obra Dinn, ale dokáže nenápadně pohltit jako bažina.
KDO JE LILA?
A když si zvyknete na všechnu tu podivnost, stanou se věci neočekávané – třeba, že vám hra řekne, abyste z ní vystoupili a nainstalovali démona, který vás bude dál ve hře provázet. Některé z celkem 15 konců jsou ještě vychytanější, s když to vydržíte – a měli byste – budete odcházet s pocitem, že na Lilu jen tak nezapomenete. Bude na vás totiž koukat ze stínů. Kdo je Lila?
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe? https://www.buymeacoffee.com/dobro
