Stěhování jako metafora pořádku ve věcech a životě.
Unpacking je divná logická hra. Je o stěhování a vybalování věcí z krabic. Ono to zní jednoduše a tupě, ale je to složitější a vlastně mě nepřekvapuje, že je považována za jednu z nejzajímavějších her minulého roku. Ve skutečnosti je totiž o dospívání, takový ten „coming of age story”. Tady to vypadá tak, že si v různých bytech rovnáte nastěhované věci do polic a šatníků a dovozujete z toho příběh holky, která se stěhuje z domova na koleje, do prvního bytu, zpátky domů a tak dále. Nerudovské „kam s ním“ tu hraje svoji roli, ale vlastně jen hodně laskavě – vždycky ty krámy někam narvete. Ono o ně zase tolik nejde. Důležitější je ta holka. I když ji nevidíte, poznáte její osobnost důkladně podle věcí – co má ráda, bez čeho nedokáže žít, jak se jí v životě daří. Je v tom docela dost kreativního šmíráctví, protože příběh má jen určité obrysy, ale vnitřek si doplňujete sami. A tak pečlivě ukládáte předměty tam, kde by asi měly být a domýšlíte si, proč sebou třeba tahá Game Boy nebo deseti stěnnou kostku. Že se nad tím dobře medituje, za to může i velmi stylová hudba a hezká pixel artová grafika. Už jen kvůli ní budete chtít, aby ta neviditelná našla v každém novém bytě všechno na správném místě a cítila se jako doma.
STĚHOVÁNÍ V DUŠI
Má to ale svoje temné stránky. Z krabic vybalujete i vzpomínky na vaše vlastní stěhování. Na naděje, zoufalství, vítězství a prohry, které se s ním spojovaly. Na místa, věci a lidi, které jste ztratili, opustili nebo získali. Na sny. Unpacking má super název, když tomu dáte šanci, tak se prostě vybalíte. Každý sám pro sebe a za sebe. Pak to trochu pálí. Anebo to můžete hrát jako jednoduchou logickou hru o rovnání věcí a nadávat u toho na bytovou krizi, anebo se rozhlédnout a zjistit, že po těch měsících home officu by možná stálo za to zakopa krabice od pizzy aspoň pod postel.
