Cesta za pomstou dlouho nebyla dlážděna tak skvělými údery.
Pořád umím kung fu! Myslím, že si každý pamatuje na to nadšení a úžas při prvním koukání na filmy s Jackie Chanem nebo Bruce Leem, anebo s Iko Uwaisem (Raid) a Choi Min-Sikem (Oldboy). Ta hbitost! Nadpřirozeně rychlé reakce! Soustředěná zuřivost! Beze zbraně ztloukl deset chlapů! Spoustu kluků to dovedlo k bojovým uměním. Francouze ze studia Sloclap to dovedlo k Sifu, nejchytřejší mlátičce (nejen) tohohle roku. Fakt. Teda, oni nejprve udělali pro mě neuchopitelnou Absolver, ale teď a tady mají Sifu.
Zuřivý Oldboy 3D
Hned v první úrovni z pěti Sifu vyhazuje karty na stůl a přiznává kořeny. To, když kamera změní pozici a na několik desítek sekund předvede bojiště v bočním pohledu jako beatemupovku typu Double Dragon nebo Streets of Rage. Kdo nevíte, co to je: panák jde zleva doprava a mlátí jiné panáky, kteří mu lezou do cesty. Bývalo to fajn, když jsme ještě chodili na 2D arkády do maringotky. Sifu je vlastně totéž, jen jdete 3D prostorem. Rozdíly? Kamera, zvuky, bojová simulace, komba a situace – všechno je sladěné dohromady tak skvěle, že se cítíte jako akční hrdina, který se jde pomstít a nic ho nezastaví. Prostě Oldboy. Je to klukovskej sen, intenzivní, dynamický a brutálně fyzický; beatemupová alchymie, vše ve správném poměru.
Detaily na zemi
Tohle není tupé řezání do kláves pro bušení, mnohem víc jde o nerealistickou, ale zatraceně zábavnou simulaci bojového umění. A je to právě ta syntéza práce s kamerou, zvuku a drobného zaškubnutí animace při zasazení úderu, která dělá ze Sifu klenot. Dokonce i s detaily typu, že protivníci neumíraj, ale jen se válí v bolestech na zemo. Jako v těch filmech. Vedle toho jsou tu nějaká odemykací komba, jakési stárnutí a rogue lite hratelnost, což všechno funguje dobře. Musíte se do něj ale probojovat.
Nic není zadarmo
Kamera, že se občas zapomene? Jo. Automatické zaměřování na nejbližšího v davu, že občas zahapruje? Jo. A že vás pořád zabíjí a restartujete? Jo. Ale to není bug, to je featura. Sifu je totiž dost náročná. Důležitě je dávat pozor a chirurgicky přesně a správně reagovat na nepřátelské údery a krytí. Všichni, kdo se trápili v Dark Souls by se měli zamyslet, jestli si to chtějí připomínat. Já bych to teda doporučoval. A to nejsem masochista! Jen se mi líbí pozorovat sám sebe, jak mi to restart po restartu jde lépe a lépe.
Úderná zábava
Někdo mnohem chytřejší než já prohlásil, že není důležité, kolik lidí dohromady hru hraje a jaké má produkční hodnoty, ale jaké máte z hraní potěšení. Tesat. Těšte se z toho, co vám hry dávají, ne kolik se jich prodává, nebo kolik vašich známých je hraje. A mě na dva týdny dala Sifu strašně moc. Bolelo to, zuřivě jsem mačkal alt+f4, nadával jsem, ale přesto všechno vím, že jsem se stal součástí křížové výpravy za nalezením pořádného herního kung fu.
S napětím čekám, co dalšího ze Sloclap vypadne. Doufám, že simulátor poctivé české facky.
