Cesta je cíl, zvlášť v téhle graficky strhující nebojové scifárně o objevování čarokrásné planety.
Do téhle hry jsem se zamiloval, ale mohlo to dopadnout úplně jinak. Jasně, na pohled je krásná a dostala kvůli výtvarnému provedení spoustu ocenění. Ta opravdová kvalita ale až tak dobře na obrázcích vidět není: průzkum otevřeného světa a svobodné létání a lezení. Takovou kombinaci znáte třeba z poslední Zeldy a Assassin’s Creed. Jenže v Sable od britského dua Shed Works se nebojuje a neumírá. V Sable za hudby Japanese Breakfast objevujete svět načrtnutý pastelovými barvami jak od komiksového Moebia. A něco tak unikátního tu ještě nebylo.
Radost z objevování
Sable, jde o jméno hlavní hrdinky, to nemá lehké. Prožíváte s ní první poznávání světa těsně poté, co odroste dětské nevinnosti a štěstí a začíná hledat svoje místo v životě. Otevírá okna do nejisté budoucnosti, na svém speederu vyjíždí na západ, aby vyrůstala spolu se zemí. Téma je oproštěné od traumat a krizí, stejně jako hra od soubojů a smrti. Zůstává jen radost z leteckého kopírování dun planety Midden a objevování jejich míst. Nacházíte oázy s jednoduchými úkoly, prozkoumávate vraky obří vesmírné lodě a žasnete nad monumenty zavátými písky. Šplháte po skalách a věžích a plachtíte v bublině nad noční krajinou – podle nálady. Jestli místy uslyšíte ozvěny Arrakisu z Duny, nebude to náhodou, ale místo obřích červů najdete motýly, brouky a housenky na sbírání.
Krajina v čase
Sable se snaží předat úžas z objevování světa. Aby to fungovalo, potřebujete čas. To výtvarno a otevírání krajiny se prostě musí prožít v čase, jinak to nefunguje. Možná, že stačí kochat se západem slunce nad pouští z vysoké skály, ale především na mě funguje pomalé hlazení dun speederem (ale ne až tak moc – k dispozici je fast travel), během kterého mi protékají proměny krajiny očima až k centrům potěšení v pravé hemisféře mozkové. Opravdu – tak skvělý příklad synergie herního obrazu a času (a samozřejmě hudby od Japanese Breakfast, o kterých jsem do téhle hry neslyšel) jsem dlouho nezažil.
O čem to teda je?
A pak jsou tu ty vrstvy pro interpretační touhu a dumání. Osamostatňování se. Hledání místa ve společnosti. Trocha ztracenosti a samoty. Navazování přátelství. Já teda s dovolením projdu kolem, protože pro mě je to pojivo, ne podnět. Je to dobře udělané, o tom žádná a opravdu vše se dá nějak vykládat. Třeba ztroskotaná loď jako manželství po sérii špatných rozhodnutí. Ale vykládání si tentokrát nechme pro tarotové karty.
Cesta je cíl
Když se Sable dojdete na konec, vyberete pro ni i pro sebe, kým v životě bude. Strážcem, mechanikem, lezcem, bavičem, obchodníkem? Anebo vším a ničím? Ono je to vlastně jedno. Konec Sable totiž není cílem hraní, tím je cestování jako klíč k objevování. A to je nejlepší, dokud nekončí.
