Hra: High on Life

High on Life umí být zábavná, ale jen na začátku – pak jí rychle dojde dech.

Justin Roiland a jeho lidé se měli držet toho, co umí: psaní scénářů pro animované seriály.

Justin Roiland se rozhodl, že udělá hru. Protože má za sebou výborný komediální scifi seriál Rick a Morty, tak si myslel, že mu to vyjde i v High on Life. Nemůže to přece být tak těžké! Stačí vzít osvědčenou akční hratelnost a natlačit do ní scénář plný přiblblých fórů, cestování po vesmíru a hrdinu, který je naprostý nekňuba, ale má k a v ruce super inteligentní hláškující zbraně s nekorektní osobností (prostě takového Ricka). Když to fungovalo v Ricku a Mortym, tak to bude fungovat i ve hře, ne? Ne. Propadlo se to jak kryptoměna. Hry totiž nejsou seriály. Škoda, že to Roilandovi nikdo neřekl dopředu, protože jinak je to šikovný chlapík.

STARÝ NUDNÝ ZNÁMÝ

Během prvních 15 minut jsem si říkal, že na tak skvělou akční zábavu jsem čekal pěkně dlouho. Jakoby někdo vzal Restaurant na konci vesmíru, každé jídlo našťouchal akcemi a výbuchy, jídelní lístek popsal pubertálním humorem a vrhnul mě do jeho ztřeštěného epicentra na začátku obědové pauzy. Váš předměstský domek je transportován do vzdálené vesmírné dimenze, ve které musíte s pomocí vysloužilého (a neúspěšného) zabijáka a mluvících zbraní zastavit drogovou mafii, aby netěžila lidi na Zemi a nedělala z nich drogu.

NA ZASTÁVCE

Fungovalo to přesně jako v seriálu: v úvodu. A pak následovalo 15 hodin pitomé, ploché a nudné akce. Jednou za čas do toho vklouzl boss tak nenápaditý, že by udělal radost jen osmibitovým arkádám. Hrát High on Life bylo stejně úmorné jako potkat člověka, kterého jste naposledy viděli před 30 lety, ale dneska už moc nevíte, o čem se s ním bavit. Ale holt na té zastávce autobusu spolu musíte tu půl hodinu žvanit, než to pojede. Brrr.

UKECANÁ HRA

A když jsme u mluvení, tak tady šprechtí všechno. Nepřátelé, náhodné postavy, zbraně… Nadávají, maniakálně hláškují a projevují se tak nekorektně, až jsem si přišel jako ve scifi od Guye Ritchieho. Občas. Místy. Na pár sekund. A pak mě hned udusila ta nuda. Nejvíc se to odhalí, když vypnete v nastavení hry hláškování zbraní a nepřátel – najednou zmizí tak 80 procent šarmu a zbude jen nemastný neslaný boomer shooter.

STŘELBA MIMO

Je to takováš škoda! Psychopatické hláškující zbraně jsou určitě dobrý nápad, trochu podobný Prattchettově meči Kringovi a dalším mluvícím zbraním, ale samo o sobě to nestačí. Problém téhle hry je, že Roiland je scénárista zvyklý pracovat s lineárním médiem, které má svá pravidla, rytmus a časové ohraničení. Ve hře, notabene v akční 3D hře, je zapotřebí něco trochu jiného. Například pochopit, o co v těch hrách vlastně jde.

Autor: Luke

Pavel Dobrovský. Novinář. Fotograf. Cestovatel. A pár dalších nálepek. ABC, Level, Retro Nation.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *