Hra: Cris Tales

Vymazlené, krásné a především zamilované psaníčko všem JRPG pro fanoušky žánru.

Jednou za asi pět let dojdu do bodu, ve kterém se cítím dost silný a zkušený na to, abych pochopil žánr fantasy JRPG. A proto mi právě teď do hledáčku skočila Cris Tales. Fakticky sice nejde o japonské RPG, protože je z Kolumbie, ale autoři do ní vpisují lásku k JRPG. To znamená, že všechno je takové, jak zákon káže: hodně náhodných soubojů, spousta dialogů, dramatický příběh o o záchraně světa, tužení přátelství mezi postavami a tahový soubojový systém s pravidly, na které je nutné si nějaký čas zvykat.

A pak je tu na (téměř) každé obrazovce cestování časem.

A to je hrozně prima nápad. Nalevo je minulost, uprostřed přítomnost a vpravo budoucnost. Je to kvůli tomu, že hlavní hrdinka Crisbell je a) sirota, b) vyvolená, c) časový mág (mezi tím nevybírejte, to všechno je jedna a ta samá postava). Jejím úkolem je zachránit svět, tedy bojovat o jeho budoucnost i tím, že mění minulost. Každá scéna tak nabízí tři časové verze, ve kterých třeba vidíte, jak bylo kdysi dobře, a jak strašně bude v budoucnosti. Z nějakého mě nepochopitelného důvodu se mezi časy dá pohybovat s mluvící žábou a řešit s ní lehké adventurní úkoly. Mnohem zajímavější je trojčasí v soubojích. Například necháte nepřítele zestárnout nebo ho zmiminkujete, případě ho pošlete v čase dopředu nebo dozadu.

Otázka za milión: Je to zábava? Zejména v prvních hodinách ano. Veliká! Pak mě to ale začalo odpuzovat, jako když k sobě dáte dva souhlasné magnetické póly. Četné náhodné souboje a opakování těch samých bojových strategií vede ke grindování a i lehké souboje jsou poměrně dlouhé. Časová mechanika má své limity a osobně si nedovedu představit, že to s ní táhnu celých 20 hodin. A dialogy? No, asi je to v kraji zvykem, ale mě to kňourání a jeho tuctový obsah nepřesvědčily. Nepovedla se ani herní mapa, na které se nedá pořádně orientovat.

V jedné recenzi se píše: „But there is so much heart here that it’s difficult not to be transported back to childhood if you have any fondness whatsoever for the genre.“ A v tom je můj problém. Nedokážu přijít na chuť něčemu, co skládá poctu hrám, které pořádně neznám. Technicky? Super. Hlavní nápad? Skvělý. Výtvarná stránka? Nádherná! Ale ani přes tyhle neoddiskutovatelný kvality mě Cris Tales nedokázala vtáhnout. Otázka je, jestli je to ten správný šálek saké pro fanoušky žánru, kteří se mohou cítit znaveni tím, že hratelnost je je vlastně ukotvena v minulosti, namísto toho, aby se dívala do budoucnosti.

No. Takže uvidíme za dalších pět let.

Autor: Luke

Pavel Dobrovský. Novinář. Fotograf. Cestovatel. A pár dalších nálepek. ABC, Level, Retro Nation.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.