Interaktivní loutkový film zamaskovaný jako adventura v jedinečném světě.
Fyzicky modelovaná, s loutkami animovaná adventura Harold Halibut (web) se hraje jako se čte dobrá kniha. Nebo sleduje film. Abyste tomu rozuměli, prolínají se v ní kvality animovaného filmu a příběhové adventury. Funguje to, protože německý tým Slow Bros vymyslel vlastní metodu fotogrametrického převedení reálných kulis a loutek (v měřítku 10:1) do herní grafiky. Není to až tak nezvyklé, ale zároveň ne natolik běžné, aby šli prošlapanou cestou. Taky jim to trvalo 14 let (!). A, prosím, pojďme tady neřešit, jestli hry jsou nebo nejsou umění. Nejen Halibut totiž říká, že ano. A je to tak správné.
//Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
ÚPLNĚ NA DNĚ
Na dně mimozemského oceánu utopená vesmírná loď Fedora představuje násilně izolovaný svět, jehož obyvatelé se už vyrovnali s tím, že se nikdy nedostanou ven. Žijou tady několik generací a sice jim okna nepraskají pod nekonečným tlakem vody, ale ani z nich nevidí nic až tak inspirativního. Jen monotónní zelenavou mlhu vodní hlubiny. Fedora je vlastně depresivní konec úspěšného útěku od problémů k světlým zítřkům. S laboratorním asistentem Haroldem zjišťujete, že naděje nejen existuje, ale navíc nejsou lidé v oceánu sami. Začnete objevovat svět a zároveň v něm hledáte místo pro sebe.
ŘEKNI NE HÁDANKÁM
Co mě na tom fascinuje je, že tu v podstatě nejsou tradiční adventurní hádanky, které by zpomalovaly vyprávění. Dokonce se ani nekliká, pohyb a interakce jsou podřízené klávesám nebo gamepadu. Vždycky víte, co máte dělat, kam jít a komu co přinést za věci nebo informace. Z hráče-řešílka se stáváte účastníkem dlouhého filmu, do kterého sem tam zasáhnete a často žasnete. V jednu chvíli třeba nastoupí Haroldovo pěvecké vystoupení, což je v žánru nezvyklé a o to větší pocit odměny za strávený čas máte.
JAKO ŽIVÉ
Nuda to rozhodně není. Hlavní úkol doplňují vedlejší, během nichž poznáte všechny obyvatele, jejich osobnosti a motivace, ale taky zapomenutá zákoutí Fedory. Loď a její společnost je skvostný kus architektury a komunity s vnitřními pravidly pro přežití. Před zvědavcem se vykreslí soběstačný a soudržný sebereferenční systém, kterému můžete a chcete věřit – hotový klenot v odložení nedůvěry (suspension of disbelief). Místy máte pocit, že je to v podstatě podmořské město Rapture z Bioshock, ve kterém nedošlo ke krvavé tragédii.
V DRUHÉM DOMOVĚ
Pomáhají tomu i brilantně napsané a namluvené dialogy, ve kterých se neutápíte ve zbytečně nekonečných odstavcích. Vše je řečeno krátce, výstižně a často s vtipem a nadhledem, dokonce dojde i na nějakou tu společenskou kritiku. Opět se nabízí srovnání s filmem. Bylo by to lepší jako film? Ne. Lineární a jednou vždy stejný film by nepředal ten samý pocit ztotožnění, protože si nemůže dovolit pracovat s časem a místopisem tak jako interaktivní hra. Na cestě k finálním titulkům vás film nemůže opakovaně protahovat těmi samými lokacemi, jejichž drobné proměny (nebo neustále stejná podoba) ve vás vyvolají pocit, že tady to dobře znáte. Ve Fedoře ano – její koridory a haly se stanou vaším domovem.
LEPŠÍ NEŽ AI
V době, kdy se všichni podvědomě obávají dehumanizačního vlivu AI na jedinečnost her je vidět, že člověk a týmy s jasnou autorskou vizí a rukopisem vítězí (ostatně, podobně působí připravované vyšívaná česká Scarlet Deer Inn). Není divu, že se Harold Halibut ve světě dostala i do neherních médií a během tří týdnů od vydání se celý vývoj zaplatil skrz prodeje. V Česku se o ní trochu psalo a její autor Onat Hekimoğlu přijel povídat na herní sekci Anifilmu v Liberci.
BUDE BUDDY?
I tak si troufám si tvrdit, že si Halibutovo hledání naděje a vlastního místa ve společnosti zaslouží ještě více pozornosti. Pokračování ale jistě nebude, to mi Onat vyvrátil. Namísto toho, říkal, možná bude další kapitola z toho samého světa s pošťákem Buddym – možná skrz komiks.
