O životě v jiném světě, který je vzdálený a přitom strašně blízký.
„Půlka pro mě, půlka pro vás,“ řekne a nalije na včely med. Žádná slova nejsou zbytečná. A tyhle řekne Hatidže, poslední sběračka divokého medu v Makedonii, možná v celé Evropě. Aspoň to tvrdí makedonští filmaři, kteří tenhle dokument vydali roku 2019 po třech letech pobíhání s kamerou po balkánské divočině. I když, dokument? Honeyland spíš připomíná pečlivě zinscenované drama o životě v odlehlé vesnici. Herci jsou výborní a kameru měl v ruce snad nějaký filmařský polobůh. A přitom ani jedno. Nahraná je jen scéna příjezdu nomádů, kteří začnou po vzoru Hatidže stáčet med – s katastrofálními následky. Jinak je to všechno podle pravdy.
Neuvěřitelné.
Dlouho jsem neviděl tak drtivě krásné kompozice v šerosvitu (natáčelo se ve svitu svíček a olejových lamp), když Hatidže krmí svoji umírající matku, dlouho jsem se nezamiloval do melancholické hornaté krajiny jen kvůli tomu, jak je famózně nasnímaná. Jenže kvůli tomu Honeyland neposbíral desítky cen. Líbivá – a pravdivá – je především linka o udržitelném životním stylu. Hatidže se stává skoro až světicí ze zapomenuté pahorkatiny, která ukazuje konzumeristům a mamonářům z metropolí celého světa, jak se dá spokojeně existovat v souladu s přírodou a zároveň v podmínkách, které většina z nás považuje za s životem neslučitelné.
Na Letný se to bude líbit.
Je to jiný život. Jiný svět. Takový, ve kterém se chodí ve stejných šatech. Takový, ve kterém je oheň v místnosti normou. Takový, ve kterém se vybírají úly na vysokých skaliskách a med se prodává za eura ve Skopje. Vlastně je tu ještě jeden přesah. Pamatujete takové ty fotografie od National Geographic z Nepálu, jak je na nich chlapík, co vybírá ve strašlivé výšce med? Hatidže je to samé v evropském rozměru.
A pár veselostí: Natočeny byly stovky hodin. Filmaři nerozuměli jazyku Hatidže (a o to víc dávali při střihu důraz na obraz). Tady je otitulkovaný postdokument (14:24), který vám bude dávat smysl až po filmu: https://www.youtube.com/watch?v=dj9mT91fe64. Filmaři koupili Hatidže barák ve vesnici, kde má příbuzné. Z tradice se starala až do smrti o své rodiče, tudíž nemá rodinu. Je to Turkyně.
