Dávka adventurní originality, která trhá žíly.
Biodelic je příspěvkem k nepříliš známým kulisám biopunkovým, tedy těm, ve kterých je člověk rozvíjen genetickým inženýrstvím a jeho orgány někdo vypěstoval v laboratoři. Nejen to, technika sama o sobě je živá, pulzující a krvácející. Organický USB disk si zapojíte do předloktí, do tělních otvorů vkládáte biologické agenty pro vylepšení smyslů, a tak podobně. Je to takový typ hry, kterou je lepší hrát s ručníkem, abyste ze sebe pak setřeli sliz.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
KDYŽ SMYSLY MLUVÍ
Čistý biopunk jsme viděli třeba v Cronenbergově filmu ExistenZ, jenže to je málo – a mezi hrami je pravého biopunku ještě méně. Většinou uhýbají k cyberpunku. Biodelic se toho ale nebojí. Řešením logických hádanek postupně odemykáte místnosti uvnitř obří organické struktury, která sama o sobě dýchá a žije. O jejích vlastnostech se dozvídáte od vlastních mluvících smyslů (výborný nápad; navíc jsou docela vtipné), tedy těch, které má hrdina Adem. To je jen jedno písmenko vedle od Adama s příjmením Jensen z Deus Ex, který ale potřeboval elektronické implantáty. Biologické implantáty se používají jinak: pošlete třeba nos na výzvědy, půjčíte oko robotovi nebo si necháte narůst další prsty. Tělo není definitivní, je to platforma určená pro další biologický rozvoj.
TAK AKORÁT
A taková je celá hratelnost – jinaká. Musíte vymyslet, jak se svými vlastnostmi najít východ z jakési biotovárny, porazit nadvládu jakéhosi Červa (který, jestli to dobře chápu, zotročil biologicky lidstvo, které si nastřelovalo neurální sítě do mozku) a ideálně nepodlehnout halucinacím a flashbackům, které jsou ještě podivnější než zbytek světa. Než jsem se naučil respektovat jeho pravidla sahal jsem neustále po hintovém systému, který naštěstí dokonale navede a pomůže. Jakmile to vstřebáte (ha!), tak zůstane průměrná klikací adventura, za jejíž střední náročnost a délku (asi 7 hodin) jsem vděčný. Kdyby tu byly ještě nějaké pokusy o inovaci v ovládání, tak by mi to rozstřelilo hlavu. Takhle je to taková normální klikačka.
DLOUHÁ PRÁCE
Hru dal dohromady jakýsi Artem ve studiu Neurosaur. Těžko se to dohledává přesně, ale zdá se, že první informace o projektu byla nakladena kolem roku 2017 na mnoha zapomenutých serverech. Něco mi říká, že je to takové vymodlené dítě, dost možná jediné, které od tohoto týmu uvidíme.
SURREÁLNÉ DADA
Asi bych se hádal s každým, kdo by řekl, že je to odporné. Nepříjemně působí akorát toporné animace hlavního hrdiny, ale ten zbytek? Jako by se zkřížily sny Salvadora Dallího a Teodora Rotrekla, kterým před usnutím četl své básně Hugo Ball. To byl otec dadaismu, který je i ve hře citován, což vysvětluje některé nepříliš pochopitelné hlavolamy a v několika místnostech i kolísající kvalitu vizuálu. V tomhle případě za něj může parta výtvarníků, jejichž samostatné prezentace na internetu stojí za to.
CIZÍ SNY
Hry – a myslím jakékoliv hry – mají být také od toho, aby se skrz ně plnily sny autorů. Třeba je sní i někdo jiný. To se tady daří. Absurdita, komedie, surreálnost a psychedeličnost dělají z Biodelic (Steam) pozitivní deviaci.
