Temnější, kyberpunkovější a masovější Fallout.
Mluvil jsem s hromadou masa, promazal stroj vlastními zvratky a po explozivních mutantech házel slimejše z mletého masa. Přitom jsem měl neodbytný pocit, že jsem se propadl do zvrácené paralely starého dobrého Falloutu. Ten dojem byl natolik intenzivní, že jsem v předběžném přístupu Death Trash asi tři hodiny jásal nad odladěností a atraktivitou námětu. Nejsem v tom sám — více než tři tisíce hráčů hodnotí na Steamu hru jako „velmi kladnou“.
Všechny texty píšu ve volném čase, nejčastěji v tramvaji. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
https://buymeacoffee.com/dobro
ČEKÁNÍ NEKONČÍ
Je ovšem otázka, jak dlouho to německému týmu Crafting Legends ještě potrvá. Vývoj zahájili před deseti lety a v současnosti jsou podle svých slov teprve na polovině plánovaného obsahu. Délka vývoje je strašidelná, ale zároveň omluvitelná, protože už nyní je zážitek až překvapivě hladký a nápaditý. A to holt zabralo nějaký čas. Další čas zabere udělat z toho plnotučnou hru. Naštěstí je venku demo, takže nemusíte rovnou kupovat předběžný přístup.
TAK TO MÁ BÝT
Všechny aspekty jsou „tak akorát“ — akce, dialogy, úkoly a vylepšování postavy dávají smysl, nezahltí vás a poskytují vyváženou míru autonomie. Chcete krást? Plížit se? Jít do toho na plnou palbu? Vylamovat zámky? Vybírat si úkoly a bloumat otevřeným světem? Můžete. A je to radost. V tuhle chvíli sice ještě pocítíte omezení daná nedokončeností, ale už z dema pochytíte celkovou grandiózní vizi. A té, samozřejmě, fandím.
NESLUČOVANÉ
A tak se potácíte světem, který vypadl z budoucnosti plné robotů, vnucujících lidem svoji ochranu, a zároveň se jako společenský vyhnanec dostáváte do míst, kde zanechal stopy kosmický horor H. P. Lovecrafta. A do toho všeho naboural Mad Max s kyberpunkovými implantáty.
PIXELY VÍTĚZÍ
Němcům se povedlo spojit protichůdné světy v mixu, který je svěží a zábavný. Ani ten pixelart, mnohdy v jiných titulech zvolený kvůli neschopnosti grafiků, je tu konzistentní, výrazný a evidentně s ním dokážou tvořit scény, které utkví. Poslední přídavek s názvem The Perished City je toho výmluvným důkazem. A, kdyby vás to nepřesvědčilo, můžete si hýčkat v báglu slimejše, mazlit se s ním a občas mu hodit kus masa jako pamlsek. Anebo ho hodit po nepřátelích.
Je to nechutné. Je to zábavné. Je to Death Trash.
MODERNÍ PŘÍSTUP
A co je nejdůležitější — Death Trash sice odkazuje k RPGčkům z devadesátek, ale hraje se jako moderní hra. Tohle jsem naposledy napsal u Skald: Against the Black Priory, která vycházela z ještě starších klasických RPG, ale měla současnou duši. V tomhle se tyhle hry podobají. A, věřte mi, zahrát si Death Trash je podobnou úlevou, protože nehraje na nostalgii — přetváří ji do něčeho nového, syrového a poctivě ušmudlaného.
