Velmi nenáročná a tradiční adventura s fantastickým vizuálem a humorem.
Do kapsy dal nůžky a koupil si lístek do galerie s převážně renesančními mistry. Bosch, Cranach, Bruegel a Dürer nebo van Eyck, ti všichni tam viseli. Jejich pasáčci, paninky, králové a měšťáci se na něj dívali z obřích a pečlivě udržovaných pláten. Zacvakal nůžkami a rozstříhal je. A udělal z nich klikací adventuru Death of the Reprobate.
RENESANČNÍ PODIVENÍ
Tohle je hned na začátek vysvětlení toho nejviditelnějšího přístupu Joea Richardsona. Co ale ze statických obrázků tolik vidět není, to je srážka renesanční noblesy s lidovým jazykem současnosti. Výsledkem je dobrodružství plné výtvarného humoru, připomínající animaci Terryho Gilliama doplněnou dialogy jako od Terryho Pratchetta. Smích zaručen.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
https://buymeacoffee.com/dobro
POSLEDNÍ DÍL
Pro Richardsona to není nic nového. V Death of the Reprobate (dohrajete za 2 hodiny) dokončuje triptych o nesmrtelném Janovi (předchozí: Four Last Things, 2017 a Procession to Calvary, 2021). Nehrajete za nesmrtelného Jana, protože ten zrovna umírá, ale za despotu, který musí páchat dobro a tím prokázat, že v něm zůstalo aspoň trochu lidskosti. Výsledky jeho snahy jsou často groteskní a způsobují místním spíše problémy než radost.
ŠÍPY A KRAVÍ PRŮJMY
Kdo by třeba čekal, že se svatým Šebestiánem budete řešit, jestli je prošpikování šípy bolestivější než píchnutí o trn? Anebo, že pomocí magické flétny uděláte z vesnické studny parní lázeň (poté, co opijete místního kouzelníka)? A když přijde na výrobu uspávací čokolády pro dítě? Samozřejmě využijete kravský zažívací trakt. No. Tak. Je to podvratné, ale zároveň poťouchlé a plné osvěžujících nápadů a hravosti. Obtížnost hádanek je nízká, aby nic nerušilo plynulost vtipných animací a dialogů — ty jsou od minula výrazně říznější a trefnější. Radost z objevování převažuje v Death of the Reprobate nad frustrací z hledání správné cesty.
SPÁNEMBOHEM
Renesance je tradičně vnímána jako věk rozumu, oproštění se od středověkých náboženských dogmat, která ovládala jak krále, tak pasáčky. Richardson to reflektuje třeba ve volitelném aktu modlení, kdy se váš zrak obrátí na nebesa a namísto zářících andělů, ctností a vykoupení uvidíte strašné sexuální a kanibalistické výjevy. Anebo v upadajícím kostele rozleštíte plivanec rukou na pleších mnichů, aby se od nich hezky odráželo slunce. Jemné šťouchání do církve vyvrcholí v epickém finále, ve kterém se ukáže, jak se to vlastně je s tím vztahem pozemského života a odpuštěním za všechny hříchy.
ZATLESKEJ SVÉMU HUDEBNÍKOVI
K tomu všemu zní klasická hudba (Mozart, Pachelbel, Purcell, Vivaldi, Korsakov a spousta dalších), vždy provozovaná umělci na každé obrazovce. To je diegetika, panečku! Jde to tak daleko, že za vámi bude chodit přes obrazovky chlapík s přenosnými píšťalovými varhanami (nebo co to je) a preludovat jak o život.
POTLESK!
Death of the Reprobate (Steam) je poctou klasickým mistrům a renesanci, ale i důkazem, že klasická díla mohou být základem pro osvěžující a zábavné dobrodružství. Joe Richardson si zaslouží potlesk – stejně jako ten potulný varhaník.
PS: Zmínění malíři nejsou čistě renesanční, řada z nich byla spíše na jejím počátku (třeba Bosch se tomu vymyká) a hudba je spíš barokní, ale na zaměření hry to nic nemění.
