Clair Obscur: Expedition 33

RPG s evropským šarmem. Vypadá to jinak, napsané je to jinak, hraje se to jinak a je to skvělé!

Clair Obscur je hra z žánru japonských RPG, původu francouzského. Takže je to vlastně FRPG — francouzské RPG. I tohle málo stačí, aby se znalému člověku rozblikaly v hlavě varovné kontrolky a k debutu studia Sandfall přistupoval obezřetně.

Nenechte se ale unést předsudky, prosím. Clair Obscur je navýsost vydařené, vizuálně strhující, akčně stimulující a v tuhle chvíli nejlepší moderní tahové RPG. Bavit bude milovníky západních i japonských RPG, osloví zájemce o osudový příběh i ty toužící po komedii.

Potvrzuje to Metacritic, kde se dělí s Blue Prince o příčku nejlepší letošní hry podle recenzí a dokonce je prozatímní držitelkou nejlepšího uživatelského hodnocení. Prodeje navíc překročily dva miliony. A to je i na Game Passu.

Všechny texty píšu ve volném čase, nejčastěji v tramvaji. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
https://buymeacoffee.com/dobro

FACKY K DOBRU

Dobrodružství Gustava a jeho party při zachraňování města Lumière před bohyní Malířkou není zamknuté v šablonách existujících žánrů. Na jednu stranu z nich vychází, na stranu druhou je autoři nabourávají novými nápady. Sebevědomě fackují únavné nešvary, na které jsme si v RPG libovolného zaměření museli zvyknout, ať už jde o hloupoučké příběhy, typizované (a proto zapomenutelné) postavy nebo o nudné situace a úkoly. A že jim to vychází, je strašně důležité a osvěžující.

CESTA DO PODIVNA

Na obzoru se tyčí obří monolit. Malířka na něj napíše každý rok číslo. Všichni v Lumière, kteří jsou starší, zmizí. Tak to prostě je. Lumiérané vzdorují a pravidelně vysílají proti Malířce plně vyzbrojenou Expedici. Žádná se však nikdy nevrátí.

S Gustavem a dalšími jste v Expedici 33. Na lodi přeplujete oceán na kontinent, kde fungují věci jinak. A to i pro Lumiérany, kteří jsou obdařeni nadpřirozenými schopnostmi. Krajina je začne vtahovat do své pokřivenosti jako džungle hrdinky filmu Anihilace od Alexe Garlanda. Kulisy vycházejí z belle époque (doslova „krásné časy“ — označení období evropských dějin na přelomu 19. a 20. století), pohled na ně vás pohltí, jejich obyvatelé fascinují a touha přijít tomu všemu na kloub s každým krokem sílí. A každý ten krok je vybojovaný pro celý Lumière. Protože možná zvrátíte Malířčino prokletí.

„Pro ty, kteří přijdou po nás,“ zní motto výpravy. To je krásná myšlenka — co poznáme a porazíme my, to může pomoci vám všem, ale i my jen opakujeme to, co udělali ti před námi. Rezonuje v tom onen slavný triumf nebožtíků: „Kdo jste vy, byli jsme my. Kdo jsme my, budete i vy.“ A dost možná, že právě to je klíčem k celé záhadě.

ZA JEDNO LANO

Gustav a jeho parťáci jsou jasně vydefinované osobnosti se specifickými bojovými dovednostmi, které se během tahových soubojů doplňují v jedinečné symfonii úderů a komb. Trefování se do úskoků a odrážení nepřátelských ran připomene sérii Souls her, ale není zdaleka tak kruté. Jeho síla pramení v pochopení synergie hrdinů a trefování QTE (jenom jednoho tlačítka!) pro posílení úderů. V podstatě se tak dostanete do rytmické hry, kterou doplňuje výtvarná krása.

V jednu chvíli vývoje opustili autoři Unreal Engine 4 a přešli na pětku, aby dokázali podchytit pestrost a jímavost světa, boje a postav v co nejhlubších detailech. Dobře udělali, Clair Obscur je díky tomu jednou z nejkrásnějších letošních her, i když evidentně nebyly peníze na animace obličejů nebo skoků. Jsou to drobné vady na dokonalém celku, které nekazí hratelnost, takže se jim nemusíte moc věnovat.

STRUČNĚ A HLUBOCE

Tahovými souboji se Clair Obscur blíží k JRPG, zejména Final Fantasy. To je pro mě žánr dost neznámý, nikdy jsem s ním (až na výjimky) nesrostl, takže mi Clair Obscur přijde neokoukaná a extrémně zábavná (právě kvůli tomu, že tu ustupují do pozadí věci, kvůli kterým JRPG nehraju). Pohybem po mapě světa a vstupováním do jednotlivých úrovní se také dostaneme ke stylu JRPG, ale už je tu vidět ozvěna západních RPG, například v kempování a v rozhovorech s členy skupiny. Není to Baldur’s Gate 3, ale je to blízko.

Zatímco v BG3 jsem mnohé konverzace prostě odklikal, protože na mě byly už moc ukecané, rozvětvené nebo vyprázdněné, tady prakticky nemáte na výběr v tom, co postava řekne. Ale to, co řekne, to se počítá. Méně slov, více starostlivosti o každého z nich. Hrdinové s sebou nesou lidská soužení, prohry a vítězství z minulosti, ale také naději, že bude líp a Malířku konečně porazí. A mluví o tom bez patosu a jinotajů. Stejně jako v čemkoliv jiném, dobře napsaná věc nemusí být objemná, ale ty samé myšlenky předává v krátké, jasné a úderné formě.

SMÍCH V TEMNOTÁCH

A že jsou hrdinové jiní, že mají nejen propracované charaktery, ale také cejch země původu, to poznáte rychle. Snad v žádné jiné hře jsem nebyl vybombardován tolika „merde!“ a „putain!“ a nemohl si dát na záda bagetu a bojovat s nepřáteli pojmenovanými mim, pétanque, chevalier a dalšími. Sebeironie je vlastnost, které se hrám s vysokými produkčními hodnotami často vyhýbá. Jsou moc drahé na vývoj, humor je riskantní, to se nehodí, takže se v nich ze zoufalství a se studem smějeme zbastardizovaným a nevtipným vtípkům.

V Clair Obscur je vtip sklouben s tragédií, aniž by jedno nebo druhé atakovalo hranice kýče. Je to dobrodružství, temné a osudové, ale najde se v něm místo pro odlehčení a výstřední humor v místech, kde by vás jinak začalo nudit nebo deptat.

NEJLEPŠÍ Z OBOU SVĚTŮ

Tenhle balanc je Clair Obscur vlastní i v jiných směrech. Po patnácti hodinách (tedy asi třetina hry), které jsem zatím uvnitř strávil, se neodklání buď k čisté zábavě, nebo hlubokému filozofování. Zábava a myšlenka jsou v rovnováze, kterou jsem dlouho nezažil. Jen pro příklad: série Souls je pro mě o soubojích, tedy více o zábavě. A tituly Quantic Dream je pro mě zase více o myšlence než zábavě. Clair Obscur stojí uprostřed, bere si to nejlepší z obou světů. A funguje to.

RADOST Z POSLECHU

V posledních letech sílí prominence herní hudby a do oběhu se dostávají zatím nepříliš známí skladatelé. Jako by generace Jeremyho Soula, Franka Klepackiho a Inona Zura odcházela. Podívejte se na fenomenálního Borislava Slavova (Baldur’s Gate 3) anebo na Loriena Testarda, kterého vývojáři před šesti lety vytáhli ze SoundCloudu, a který složil přes osm hodin hudby ke Clair Obscur. A, mé ty fujary, udělal to skvěle. V podstatě se na hře učil skládat hudbu, ale měl na to nějakých šest let, během nichž jeho schopnosti a talent zrály společně s hrdiny Expedice.

Testard agresivně používá sbory, neštítí se výrazných sólových vokálů ani lesů smyčců. Při samostatném poslechu na Spotify jsem měl občas pocit kýče, ale ve hře? Tam je to jiná písnička. Hudební design se organicky prolíná do akce, podtrhuje pátrání a dokresluje náladu míst. Jen těžko budete v současnosti hledat lepší soundrack do hraní a zároveň na poslouchání.

Některé skladby mají přes půl hodiny (Nos vies en Lumière na YouTube), jiné za tři minuty předají energii momentu jako jen málokteré jiné. Je to klišé, ale hudba je v Clair Obscur osobnost a bez ní by to nešlo. Dokonale zapadne. K příběhu, grafice, hratelnosti. Zapadne k nim, ne za ně.

UBISOFTÍ ŠKOLA

Podívejte se, o studiu Ubisoft si myslete, co chcete. Má ale pozitivní vliv na herní industry. Právě skrz kanceláře Ubisoftu prošel Guillaume Broche, který následně (otráven z korporátních mantinelů) založil Sandfall, aby asi šest let pracoval na vizi pro svoji hru. Nešlo by to bez zkušeností z Ubisoftu, kde přičichl k velké produkci.

Dokázal následně sehnat správné lidi (verboval hodně v Montpellieru, jednom z francouzských epicenter vývoje, kde má kanceláře i Ubisoft) a peníze (mluví se o 10 milionech eur). Všechno mu to tak nějak vyšlo. A to mu bylo na začátku nějakých 25 let.

Těch šest let vývoje a vášně k tvorbě je na promakanosti poznat. Teď se Brocheho hry prodávají miliony a nahlas se mluví o zfilmování. Hru dokonce ocenil francouzský prezident Macron. Tohle je skutečně unikátní pozice. A řekl bych, že hodně lidem z byznysu z toho jde hlava kolem. Tenhle typ hry? V dnešní době? Tak úspěšný? Ugh!

EXPEDICI ZDAR!

A teď, abychom si to vyjasnili, si musíme říci, že Clair Obscur nepřináší prudkou originalitu. Nahrazuje ji fúzováním nápadů ze všech stran a dělá to extrémně dobře.

Žijeme v krásném období. Skvělé hry vycházejí. Nebojte se jich. Split Fiction. Kingdom Come 2. Blue Prince. A teď Clair Obscur.

Vydejte se na Expedici. Zvlášť, jestli jste nad hrami zlomili hůl. Stejně jako Gustav hledá nový smysl mezi troskami minulosti, tak i stárnoucí hráči hledají něco nového a solidního, ale často zkamení v muzeu nostalgie nebo z hraní odejdou a zmizí, jako by jejich věk napsala Malířka na obzor jejich světa.