Každý rok skrz nás protečou kvanta informací. Čím víc jich je, tím hůře si je pamatujeme.
Každý informační nános spláchne další datová vlna. A vlnobití nepřestává a je rychlejší a rychlejší. A tak jsem se zamyslel, na jaké hry z roku 2022 nezapomenu – a proč. Tenhle žebříček není od 1-10, není to kompletní výčet všeho, co jsem hrál. Určitě jsem spoustu titulů nehrál. U některých mě to nemrzí, k jiným se ještě dostanu.
Cena Davida Lynche
V Immortality (text) nabízí Sam Barlow tři skvěle obsazené, napsané a zrežírované celovečerní filmy. Skládáte je z jednotlivých střihů dohromady a nacházíte v nich odrazy a odlesky věcí jiných, divných, zvláštních, intimních, zneklidňujících a výsměšných. Sam Barlow nemá ve svém uvažování o interaktivních filmech konkurenci.
Cena učitele dějepisu
Pentiment (text). Civilní thriller z bavorského kláštera a městečka v první polovině 16. století. Jenom se tu mluví a po asi 15 hodinách budete o hodně chytřejší. Vyznáte se ve složité pavučině společenských vazeb ve středověké vesnici, ale také v dobové evropské politice, jídelníčku, katolících a evangelících, ale také o germánských pohanech a římském osídlení Evropy. Fantastická tečka za rokem 2022.
Cena za zaklapnuté dveře
Return to Monkey Island (text) vrátila starého hrdinu starého – ale o to zkušenějšího a moudřejšího. A to jsou dvě hodnoty, které se projevují v celé téhle klikací adventuře, ať už jde o příběh, dialogy, ovládání nebo citlivost, s jakou je hluboce lidský příběh věčného snílka Guybrushe Threepwooda doveden do konce. V téhle hře jsem se cítil jako v pokojíčku.
Cena za práci
Spolužák ze základky Ondřej chtěl být popelářem. Mě to přišlo, že míří nízko. Kdybych ale mohl pracovat na vesmírném vrakovišti jako v Hardspace: Shipbreaker (text), tak by se věci vyvíjely jinak. Ze všech těch simulátorů nezábavných jobů je tenhle nejvíc zábavný. Řežete v něm vesmírné lodi a jejich součástky posíláte do recyklačních kontejnerů. Vedle toho zakládáte odbory a bojujete s korporací. Neberte to! Jo, pak jsme tam taky měli jednoho, co chtěl být jeřábník. A povedlo se mu to. Ten mířil nízko i vysoko zároveň. Moudrý muž.
Cena za dokument
Oslavy půl století existence nejstarší čistě herní firmy byly rozpačité, vlastně vzpomínali především zapomenutí vývojáři a veteránští novináři na sociálních sítích. A pak se zjistili, že Atari to vzalo vážně: vyšla interaktivní encyklopedie Atari 50. Hodiny rozhovorů, emulací her pro všechny (!) Atari platformy a dokonce pár nevydaných kusů. A k tomu tak akorát textu. Až někdo někdy bude chtít něčemu nebo někomu postavit interaktivní pomník, který kromě fakt přináší také zábavu, tak tohle je cesta.
Cena za nedohrání
Elden Ring (text) je jedna z nejlepších akčních RPG posledních 23 let, fenomén jako byla Diablo a titul, o kterém se bude mluvit za dalších 23 let. Jenže mě rozlehlost světa a umírání uondalo. Už jsem v tom nechtěl pokračovat, dusilo mě to. Po 50 hodinách hraní a zralé úvaze jsem odinstaloval a smířil se s tím, že Elden Ring je nejlepší hra, na kterou nemám čas a už se k ní nikdy nevrátím.
Cena Dallího
Surrealismus je životní styl a lidé ze studia ACE ho žijí na 150 procent. Eternal Cylinder (2021, ale já to hrál až letos) to dokazuje (text). Hraní za chlupatého mutanta, kterého skrz snovou krajinu pronásleduje obří rozžhavený válec je jako výprava do oživlého obrazu Salvadora Dallího. Podivení a podívání v jednom balení.
Ocenění za lámání kostí
Otázku, jak přenést hongkongský akční film do hry byla na dlouhou dobu zodpovězena v Sifu (text). Mlátička, ve které chirurgicky přesné zasazování úderů a uskakování před oponenty přináší skvělou houpačku adrenalinu a endorfinů a napětí a radost z dobře provedených komb jako žádná jiná hra.
Cena za uklidnění
Sable (text) sice vyšla roku 2021, ale já ji hrál až letos. Pohybujete se v ní po pouštní planetě výtvarně připomínající dílo Jeana Girauda a hledáte v sérii úkolů smysl života. Jenže ten skutečný smysl je v bezčasném klouzání po písečným dunách, zatímco slunce hází fialové stíny na zbytky obřích korábů utopených v písku. Jedině tady je čas, barvy a nálada v souladu.
Cena plazů
Považuju Vampire Survivors za strašnou pitominu, ale každý den ji alespoň jednou pustím. A tak trochu se za to stydím. Je mistrná v ovládání – prostě jen chodíte a hrdina automaticky řeže všechno kolem sebe. Má to něco do sebe. Je to primitivní. Je to hloupoučké. Je to návykové. I ten náš plazí mozek potřebuje občas nakrmit.
A jestli vám přijde, že by bylo fajn mi třeba za ty moje texty koupit kafe, tak směle do toho: https://www.buymeacoffee.com/dobro
