Průzkum podzemí v rytmu hádanek a tajemna. Krásná práce!
Od malička mě přitahovaly temné díry. Propasti, jeskyně, sklepy, propadlé podlahy, studny. Zíral jsem do nich a představoval si, co v nich žije, jaké poklady v nich najdu a pasti, které překonám. A protože přesně tohle je začátek spousty počítačových her, dost možná mi jejich hraní zachránilo život.
Ve směru prozkoumávání temnot je Animal Well (oficiální stránka) splněným snem. Jsem ve studni, která je velká jako svět. Sice vypadám jako kulička slizu s očima (připomíná furíky z Fury of the Furries), jenže skáču přes propasti, důmyslně si odemykám cestu gadgety, sbírám artefakty a řeším rébusy. Je to nirvána.
Tyhle texty píšu ve volném čase, nejčastěji v MHD. Nechcete mi k tomu koupit kafe?
www.buymeacoffee.com/dobro
STUDNIČNÍ OBYVATELÉ
V tom podivném podsvětí se dějí strašné věci. Zvířata, která spadla dolů, jsou naštvaná, zmutovaná. Vezměte si třeba obří volavky. Zobáky prorážejí vodní hladinu, přes kterou se snažíte se svým velice zranitelným hrdinou dostat. Každé zaboření zobáku ostrého jako jehla jen pár pixelů daleko vyvolává úzkost o život. V tom je mimochodem hra extrémně povedená — budete se obávat.
Když vás nahání pštros, před kterým se schováváte do opuštěných nor, dokáže krk natáhnout tak dalece, až vás v klaustrofobním tunelu pronásleduje jen jeho hlava a smrtící zobák. A to nemluvím o jezevčíkovi — to je panečku nornický démon, kterého nechcete vydráždit. A duch kočky? Brrr.
Že byste je porazili? Na to zapomeňte. Malá slizovitá kulička s očima je všechno, jen ne bojovník. Odpovědí na útok je útěk, využití gadgetů nebo inteligence. Přechytračit se dá spousta z nich, jindy prostě musíte zdrhat. A pěkně dlouho.
KDYŽ ZELDA POTKÁ METROID
Hra nic nevysvětluje, provokuje vás náznaky a symboly, které možná něco znamenají — možná ne. Musel jsem si chvíli zvykat, ale pak mě kupředu hnala jen snaha přijít věci na kloub. A to je víc než Tunic, která mě nebavila ani při intenzivní snaze.
Místo tradičních bossů narazíte na komplexní hádanky. Sama jejich existence vyvolává otázky o tom, kdo je postavil. Zvířata napadaná do studně a jejich mutace určitě ne. Někdo přece musel zavřít kočky do klecí, které odemknete hraním na flétnu, což je mimochodem skvělé a po dlouhé době vkusné využití hudby jako nástroje. Kdo to byl?
Ach, flétna. A taky jojo, frisbee, petardy a další. Ale hlavně flétna. Gadgety pro odemknutí nových lokací naprosto jasně kopírují trendy sérií Zelda a Metroid. Není to na škodu, spíš naopak, protože jejich využití je kreativnější a vymazlenější než ve zmíněných hrách.
Korunu všemu nasazuje mapa. Strávíte v ní pěkně dlouho, odkrývá spojitosti mezi místnostmi a sektory postupně otevíraného světa, jehož stavbě se pro jednoduchost říká metroidvanie. Tohle není typ hry “rogueněco”, mnohem spíš jde o hratelnost podobnou nedávnému Prince of Persia a, samozřejmě, tomu Metroidu.
RADOST Z HRANÍ
Celé to řve radostí z hraní. Z objevování. Z odkrývání záhad. Z vyslyšeného volání dětského dobrodružství, ve kterém objevujete svět a díra pod barákem je víc než sklep. Jen málo her dokáže s tak jednoduchým ovládacím schématem vyvolat tak okouzlující atmosféru (namátkou mě napadá Fez, ale to je dávno). Kdo má rád adventury a trochu toho skákání, ten se zamiluje.
Animal Well nemohla přijít v lepší dobu. Herní průmysl letos není v nejlepší kondici, vlnu snižování budgetů následovala vlna propouštění a zavírání studií. Je to neveselý pohled, takový, který skoro bere víru v kvalitní nové herní zážitky. A ty tu přitom stále jsou. A je úplně jedno, že 2D.
